pátek 30. října 2015

Sváteční procházka

Cíl cesty zněl lákavě. Zřícenina Dolní Loučka, pak monstrózní železniční most přes údolí, procházka podél řeky. Paráda. Trojku do šátku, psa na vodítko a šli jsme. Jooo, vyvedená z omylu jsem byla hned na začátku, kdy šipka na zříceninu ukazovala do velmi strmého kopce, úzká cestička se klikatila mezi velkými kameny a stromy. Jo, proč ne, ten kousek zvládnu, i když si nevidím pod nohy a pak už to bude pohoda. Nebyla. Pak se šlo po hraně skály, napadané listí trochu bránilo vidět cestu a dítě na břiše ještě víc. Dvojku jsem tlačila do kopce za batůžek, kdyby náhodou upadl, aby mi ze srázu nespadl. Jednička šel jak horolezec první, nakonec muž s tahacím psem. A takto asi půl hodiny. Zvládli jsme to! Pohled nahoře byl dokonalý, okolí zříceniny až pohádkově nádherné. Všude napadané žluté listí, mírné přítmí a barva listí působili přímo kouzelně. Jen mírný problém nakonec, kudy dolů? Původní trasou fakt ne, to bylo o život, takže prostě rovně dolů lesem a doufat, že nikde nebude skalní převis. Nebyl, prudkými cestičkami v listí jsme se dostali bezpečně dolů k řece (kde jsme si ve vodě vyzvedli psa, který okamžitě využil příležitost a vyráchal se) a pak už ten monstrózní most.
Nebýt trasy, která mi přijde pro malé děti a maminky s dítětem v šátku fakt nebezpečná, řekla bych, že byl výlet naprosto dokonalý. Příroda tak krásná, až se srdce místy zastavuje. Údolí jako z pohádky, podzimní den jako malovaný.



Tohle byla ta mírnější část stoupání...













Bezpečnější cesta dolů...


Stavení stylem zapadají do malebného rázu údolí a tohle bylo před jedním z nich. Prostě idylka.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.