čtvrtek 26. února 2015

Chybějící slunce

Je to  znát na všech. Na lidech, přírodě, psovi. Chybí nám slunce. Už aby bylo jaro. Šedivo a deštivo všude okolo nás mě začíná ničit a je třeba nabít baterky. Když už to nejde tím sluncem, vylepšujeme si náladu alespoň dobrotama a pěknýma věcma.

Přidala jsem se k nadšencům receptu na těstoviny z jednoho hrnce. Ona vlastně celá ta stránka vypadá tak lákavě, že bych místy snědla celý monitor. To ale nejde, tak jsme snědli alespoň ty těstoviny.

 
 Po dlouhé době jsem zase oprášila starou dobrou Sandtnerku a udělala dětem dušenou mrkev s fazolkama. Zcela neomylně to byl hit týdne, děti je snědly rychlostí blesku, což se u nich moc nestává.

   

Je potřeba myslet i na pitný režim, i když nevím, jestli v tomto případě se to neřadí spíše k jídlu. V konvičce vpravo je čerstvé mléko z našeho kravína, uprostřed se dělá nový kefír z tibetské houby a vlevo v konvičce je už slitý hotový kefír. Tentokrát vyšel krásně hustý, skoro jako jogurt. Zítra ho rozmixuju s banánem, přidáme trochu medu a uděláme si s dětma vzpruhu do šedivého dne. A konvička na mléko (ta vpravo) je nová od mámy, mám z ní hroznou radost. Koupila si ji v sekáči, měla dvě. Byla uvnitř celá špinavá, taková ta zažraná špína, myčka s tím ani nehla. Takže klasika, zalít octem, nalít vroucí vodu, po pěti minutách vytřít štětkou na lahve a konvička se nádherně leskne. Jupí.



Od manželovy maminky jsme pro změnu dostali celou tuto krásnou keramickou sadu. Jelikož naše sada talířů ještě slouží, nechala jsem tuto jako záložní, ale hrnky i hrnečky s podtalířky a cukřenkou už slouží a dělají mi radost. Není nic lepšího než po ránu si zalít horkou kávu do nového hrnečku a z nové konvičky přilít mléko. Mňam.


 M1 hrozně rád kouká v televizi na Pana Hračičku. Miluje ho. Pořád něco vyrábí, stříhá, lepí, kreslí. Tady si ale nebyl jistý, jestli to zvládne a tak mě zapřáhl taky. Musela jsem...
Po troše improvizace náš maják i svítí.


 No a tady potěšení pro mě. Jarní výzdoba na našem stole. Chtěla jsem koupit malé narcisky, ale M1 rozhodl pro tuto květinku. Každý den i s M2 sledují jak rozkvétá, hlásí mi to jako první ranní věc a dělá jim radost (stejně jako mně).


Tak si taky udělejte nějakou tu radost dobrotou, pěknou věcí nebo prostě jen krásnou hudbou a třeba se toho jara pak dočkáme v duševní pohodě. My s dětma rádi "paříme" na něco fakt rychlého a v poslední době padla volba na Zakázané ovoce. Není to asi šálek kávy pro každého, ale nám se to líbí a jejich písničky jsou fakt "pařbitelné" - jak je nazývá M1. A to je hlavní.

neděle 22. února 2015

Víkend v Písečné

Strávili jsme víkend v Písečné. Pokaždé se tam chystáme asi měsíc, někdy i déle. A na střídačku nám marodí děti a tak to odkládáme a odkládáme. Tentokrát to vyšlo. A tak jsme si užili rodinu, procházku po okolí, změnu vzduchu a bylo krásně. Dovezla jsem si i nějaký ten skvost (pochlubím se příště), spoustu dobrot a vynikající pletařské rady s kresleným návodem na vestičku či kabátek pro V. Tak uvidíme, snad se podaří, držte palce.

 Písečná má krásně udělané náměstíčko, jehož dominantou je kámen se znakem obce. Kamene je venkoncem v tom kraji dost a je tím docela proslavený. Koho by to zajímalo víc, tak o historii kamenictví na Jesenicku je krásná kniha Letopisy v žule.


Kostel, který je hned naproti, je fakt hodně fotogenický.



Hřiště, které je sice krásné, ale zamčené. Na cedulích sice bylo, že má být otevřené, ale nám se tam dostat nepodařilo.

Ale bohatě to dětem vynahradil prababiččin křeček. (Fotku dělal M1, který jím byl jako vždy zcela unešen.)


No a zase ty moje stromy :-)




pátek 20. února 2015

Drobnosti

Menší i větší věci dokážou udělat radost.
Z krásné návštěvy jsme si dovezli dvě krásné dudlišňůrky.


 Jsou ze stuh a opravdu nádherné. Verunko, ještě jednou moc děkujeme.


Šňůrky jsou na dudlíčky s uchem a takové my nemáme. Je na to ale moc snadná vychytávka.
Na konec sňůrky se udělá smyčka kolem malé gumičky.


A ta se pak už snadno omotá kolem dudlíku. Drží to dobře.


Včera se mi podařilo, i přes větší rušno, dodělat dětem jejich dračí doupátko. Závěs jsem koupila v sekáči za minimum peněz a zkrátila na míru. Tatínek jim přidělal tyčku a bunkr pro dva malé prince je hotový.


Tím je hotový celý zamýšlený plán jejich spaní a hraní.

 

A když už jsem tam byla s foťákem, musela jsem si zvěčnit i tu jejich výzdobu, kterou si sami vyrobili a která jim dělá o to větší radost, že se o ni sami přičinili.


Sloupsko-šošůvské jeskyně

V sobotu ráno bylo krásně. Rozhodli jsme se  pro výlet v krásném dni. Cestou se zatáhlo, na místě byl sníh a ledově foukalo. Užili jsme si to i přes vrtochy počasí.

Zaparkovali jsme vedle tohoto místa s úžasnou podívanou.


 Obdivovali jsme strom, který roste přímo ze skály.


Zaujala nás tato veliká skála s křížem na vrcholku, která stoji uprostřed cesty jako by nic.



Pozorně jsme četli všechny cedule.




Objevovali jsme tajmená zákoutí.




Místy jsme si uvědomili, že už vlastně máme docela hlad.


Podívali jsme se i do lesa, aby i pes měl trochu radost ze života.


Tam jsme taky naplánovali jarní výletní trasu.


A rozloučili jsme se s místem se zvláštní atmosféru a zároveň se sluncem, které to zabalilo definitivě.


čtvrtek 12. února 2015

Když vysvitne slunce

Člověka to vyloženě táhne ven a stačí k tomu trocha toho sluníčka. Nálada se vylepší, tempo je svižnější a chuť se cárat po venku větší.
A člověk si pak všímá i věcí, které jindy nevnímá tak intenzivně. Ne, že by nebyly vidět, ale člověk prostě není na téhle úrovni vnímání.

Třeba tento odraz stromů ve vodě.


Sněženky krčící se v posledních zbytcích sněhu.


A malebné zákoutí, které se na zimu promění v obyčejnou šedou zatáčku, se zase začne objevovat alespoň s nesmělými odpoledními paprsky. Už aby se začlo zase zelenat.


středa 11. února 2015

Domácí zapékané müsli

Tak jednoduché.
Tak dobré.
Tak ZDRAVÉ.

Předpokládám, že je na něj více receptů. Některé doporučují dělat ho na pánvi, některé péct, někeré s cukrem a špaldovou moukou, některé s medem. Tady je návod  na to naše.

1 balíček ovesných vloček (lze půl na půl ovesné a žitné)
1 balíček rozinek
1 balíček mandlí
1 balíček kokosu
med, sladěnka

V velké míse se smíchají ovesné vločky s kokosem, přidá se tekutý med a sladěnka (dle toho jak kdo má rád sladké, ale cca 6 lžic dohromady, mělo by to zůstat sypké, trochu hrudkovat to může).
Pořádně prohníst rukama, až je poznat, že je vše pěkně spojené. Pak přidat rozinky a mandle, pořádně promíchat. Vysypat na mělký plech s pečícím papírem (v případě hlubokého častěji prohrabovat) a dát péct. Já peču na 150 tak 20-30 minut. Hlavní je dávat na to pozor a vytáhnout raději dřív než později, rádo to zhořkne, když je vše opečeno moc. V průběhu pečení promíchávat, aby se správně propeklo vše. Správná směs je sypká, trochu šustí a je do zlatova. Po vytažení nechat vychladnout, vařechou trochu roztlouct spečené kusy a opravdu vychládlé dát do uzaviratelných nádob (prostě uchovat v suchu, ať směs nenavlhne), já na to mám sklenice z Ikea.

Dobrou chuť :-)



úterý 10. února 2015

Náš oblíbený les

Neznám nic krásnějšího než procházku zasněžným lesem. Ten nejbližší máme asi 15 minut autem od domu. Trochu trpím tím, že žiju v oblasti, kde se do lesa pěšky nedostanu. Mít ho tak za domem, u toho velkou zahradu s vlastní zeleninou a ovocem, hm...


Miluju ty pěšinky od lesní zvěře...


Převisy zapadané sněhem...
Vždycky si představuju, že jsem malé zvířátko a tato zákoutí a malé nory jsou mým domovem.






 Hru větví proti obloze...


Naši fenku, která to nikdy nevzdá a pořád se bude snažit odnést si kus lesa s sebou...




  A pak z toho vytuhne jak špalek.


A jsem moc ráda, že jsme konečně našli krásný krmelec. Už vím, kam budeme choti na Štedrý den házet zvířátkům dobroty.