neděle 31. srpna 2014

Deka pro M1

M1 si přeje háčkovanou deku do postele. Má svou úžasnou látkovou s vikingama. Tu ale využívá hlavně při hraní na zemi a do postele by stejně byla lepší nějaká ta háčkovaná.

Mám doma zbytky nějaké Lady Luxus a tak jsem se rozhodla trochu je zužitkovat. I při koupi dalších klubek by nebyl problém, tuto přízi tu seženu (jako snad jedinou). M1 dostal volnost při výběru barev. Vybral tyto:

(Ta třetí zprava je fialová, nedaří se mi to vyfotit v reálných barvách...taky ta přesvícená bílá, no fotograf ze mě nebude, navíc je to vše foceno mobilem.)

No a vzor jsme vybírali spolu. M1 chtěl jeden, který fakt netuším jak udělat, pak chtěl vlnkovný, který jsem dělala už pro M2, taky pro synovce a zřejmě na něj dojde i pro miminko. Chtělo to něco nového, neotřelého. Nakonec jsme společně vybrali takový zajímavý a jednoduchý vzor a hlavně takový, aby se deka dala tvořit postupně, případně i venku, na etapy atd.
Takže vyhrála tato deka. No a protože jsem se chtěla ujistit, že dobře pochopím postup, hledala jsem a hledala... až jsem našla a postup volím tento. Pěkně v češtině, protože buňky na cizí jazyky jsou něco pro mě cizího, neznámého....no nevlastním je :-) Dlouho jsem se za to styděla, snažila se s tím něco udělat. Pak jsem prostě přijala fakt, že každý jsme jiný, neumíme všichni všechno a tak i já si vystačím nakonec se základními znalostmi AJ a NJ a složitější věci budu hledat...hledat...hledat...a jednoho dne je v češtině najdu!!!

Teď jen mít čas a chuť (hlavně ten čas). Tak držte palec a já se pak pochlubím výsledkem :-)

pátek 29. srpna 2014

Kytička

K předchozí šále.
Jen tak pro radost. Na kabát nebo třeba na kabelku. Aby ladil každý detail.
Snad se sada bude líbit.

Šála pro švagrovou

Tak jsem včera konečně dorazila šál pro mou milovanou švagrovou.
Je to tento krajkový vzor, jen jsem udělala dlouhý šál a pak háčkem spojila. Akorát jsem zvyklá spojit tyto šály do kříže, aby po přetočení na krku dělaly co nejméně přetočení. Ale tentokrát si nějak nejsem jistá.
Šál jsem totiž udělala opravdu velkoryse široký a mám obavy, ať to nedělá neplechu.
Ale dá se krásně obtočit celý kolem krku a druhé otočení nechat přes hlavu (v případě nepřízně počasí, sněhu atd.) a krásně hřeje.
Dělala jsem ho z příze Yetti, na přání v šedé barvě.

Tadá :-)


 A ještě detail vzorečku.

úterý 26. srpna 2014

"Staré" radosti

V minulém roce zemřel manželovi dědeček. Jeho dům zůstal prázdný a v něm spousta věcí. Některé stály opravdu za to a skončily u nás doma. Třeba veliký rozkládací stůl do kuchyně, který se tu určitě ještě objeví, točící stolička, kterou chystám na opravu a taky se tu objeví.
Ale o tom to dnes psát nechci. Dnes chci psát o hrnečcích, které jsem tam objevila. Poslední tři. Moc se mi líbily, pamatuju si je ze svého dětství. Skončily osamělé, ležící bokem a já z nich měla velikou radost. Vlastně mám pořád, nikdo jiný než já z nich nepije a užívám si z nich kávu. Vždy se u toho trochu zasním, prohlídnu celý hrníček, popřemýšlím co vše má asi za sebou a dělá mi to radost.




A neméně unešená jsem byla ze dvou dokonale zachovalých plecháčků. Nevím proč, ale plecháčky obecně se mi hrozně líbí. Možná proto, že mi připomenou chvíle strávené s prababičkou na jihu Čech. Chodili jsme s nimi do lesa na lesní jahody a maliny, taky na borůvky. Vždycky jsme je několikrát vysypali, několikrát snědli, ale spokojení s jedním plným dorazili domů, kde z nich byla vynikající buchta.
No že jsou krásné?


Co mi ale dělá radost největší, a zárověň nejvíc těžkou hlavu, je pomněnkový servis od manželové babičky. Dala nám ho před pár lety, máme ho celou sadu, talířky, mísu na polévku, omáčkovník, velkou mísu. Vše dokonalé a netknuté. Babíčka je velmi šetřivá a tak si nový servis dala do úložného prostoru postele, odkud jej po hromadě let předala nám.
A proč mi dělá těžkou hlavu? Tak se mi líbí a tak si ho vážím, že mám problém ho použít. Kromě nafocené mísy je vše přikryté v komoře a čeká to na své chvíle slávy. Přemýšlím kam do kuchyně ho dát, ať je mi blíž, dělá mi radost. Ale zároveň mám takový strach, že ho rozbiju.


 Včera jsem při návštěvě doktorky procházela s dětma městěm a narazila ve výloze jednoho obchodu na pomněnkový hrnek vařák. Za stovku. Nekoupila jsem si ho, že nesmím být marnivka marnivá a utrácet za věci, které nejsou nezbytné. Tak toho lituju, tak bych ho měla ráda. Připomínal by mi tento milovaný a opečovávaný servis. Dýchá z něj na mě taky trochu závan minulosti, pomněnkové hrnečky jsme měli kdysi pradávno doma.

Ach ty staré časy. Patřím k lidem, kteří neradi vzpomínají na minulost. Upínám se k budoucnosti. Ale denně se učím užívat si hlavně přítomnosti. Pak ale objevím něco starého, co mi doby minulé připomene a je mi tak zvlášně na duši. Ale vůbec ne nepříjemně. Asi je třeba více si vážit toho co právě je, ocenit to ze všech sil. Ať jednou, za čas, za dlouhý čas, je zase na co vzpomínat, ať nám má zase být z čeho krásně na duši...

pondělí 25. srpna 2014

Děti jsou vnímavější než si myslíme...

...a vždycky mě tím hrozně překvapí.
Nehrozí u nás, že bych šila až děti usnou. To nejde. Chodí spát pomalu později než já, vstávají dřív než já (a půl hodiny mě budí). A tak šiju ve volných chvilkách, když vidím, jak si pěkně hrají a nebudou mě postrádat.

Vnímají, že šiju pro ně, vnímají, že přijde miminko, ale vnímají i mnohem víc.
Proto mě tak hrozně dojal M1, když za mno přišel a říká: "Maminko, tady máš střih na kalhoty pro miminko. Musíme mu nějaké ušít, aby mu nebyla zima." Zlatíčko moje.


čtvrtek 21. srpna 2014

Manžestráky pro M1

Ano, možná trochu pošťouchnout občas pomůže. Jeden kostlivec je odškrtnutý.

Manžestráky pro M1 jsou hotové. V Ottobre 1/2009 je návod na NOPSA kalhoty. Mají je tam kanafasové, v pase na gumu. Tudíž něco pro zbabělce jako já, kteří se zipu prostě bojí (aniž by ho kdy zkusili). Tak jsem usoudila, že když jsou vhodné na kanafas, budou vhodné i na manžestr, že tedy půjdou natáhnout do pasu i s tou gumou a nebudou táhnout.

Mají zajímavě řešenou kapsu, která jde zepředu dozadu přes bok kalhot, kde jsem to prošila, aby to přeci jen byly dvě kapsy. Červenou nití jsem ji prošila taky podélně, to v originále není. Ale když už mají být ozdobně přošité, tak ať je to na více místech. Detail kapsy se mi nepovedlo vyfotit, světelné podmínky tomu nepřejí a vše je rozmazané :-(


Dole jsou záměrně s větším zahnutím, aby působily hezky i ohrnuté a byl tím ponechán prostor pro růst. Časem se jen ozdobné zahnutí ohrne dolů a kalhoty se budou nosit dál.

Na kolenách jsou našité obdélníky (nebo jak to nazvat), opět podélně prošité kontrastní červenou nití.
















Prošití jsem dělala s pomocí malířské pásky, krásně ukáže kudy jehlu vést, vše je pak ve stejné vzdálenosti od sebe, bez zbytečných vlnovek, které tam nepatří. Návod na šití podél malířské pásky mám od Vexy.

Jen v tom pase je opět guma trochu volnější než je třeba a to jsem to natahovala, zkoušela, pak teprve dozašila v pase a nakonec trochu sjíždí. To je má slabina, vím to, vždy to tak je. Nevadí, bylo mi líto, že nenosi kšandy, které mu tak sluší, tak má důvod je vytáhnout :-)





No a červené prošití je také na bocích nohavic, vede od pasu dolů k nohavici.

A co mě na nich těší asi nejvíc? Naučila jsem se něco nového, zkusila věci, které jsem považovala za nezvládnutelné a HLAVNĚ to celé z látky ze sekáče, která mě vyšla snad na 40 korun a mám z ní kalhoty pro M1, celé dno a ucha pro Bellet kabelu a ještě kus zbyl a z toho určitě něco vymyslím :-)

Kostlivci

Každá je máme...ty rozdělané projekty, které po čase v šuplíku začnou strašit, zavazet a vkrádat se do myšlenek.
Já mám konkrétně tyto.





Vezmu to od shora...

  • rozstříhaný župan - měly by z něho být dvě podložky pod hlavu miminka, dvě hadřičky na utírání (schované v pěkné nepromokavé taštičce na cesty) a malý pytlíček třeba na dudlíka
  • 2x manžestráky (zelené a černé) - M1 vlastní už jen rifle, ze všeho vyrostl, M2 potřebuje něco širšího, po M1 je mu to vždy úzké
  • rozpletená šála pro švagrovou - ta je rozdělaná za chvíli už snad rok, blíží se zima a je na čase ji dodělat
  • nastříhaná cestovní kabela od Bellet - na tu nějak nemám pořád odvahu, bojím se co vše pokazím a jak to dopadne
  • 2x tepláky - byly nastříhané spolu s dalšíma x teplákama, pak se udělalo pěkně a už jsem je nedošila, nebyly potřeba
  • ručníky na bazén - mají z ních být taková ta ponča s kapucí, pořád nevím jak na tu kapuci (teď už mám ale návod na něco podobného, to už upravím a nějak dodělám, snad)
No a proč to sem vlastně píšu? Potřebuju to mít na očích, vědět o nich, přestat se jich obávat a DODĚLAT je! Řídím se tím, že na co je vidět, to je jaksi "nutnější" a víc spěchá. Tak snad.

středa 20. srpna 2014

Šicí radosti

Mezi šicí radosti rozhodně patří nákup nového materiálu. Teda radost to dělá mně, peněžence trochu méně.
Ale když se v průběhu jednoho týdne sejde toto, radosti je plno :-)

 Na Ottobre nedám dopustit. Sice angličtině skoro nerozumím, takže opět amatérská dedukce toho jak postupovat, ale střihy a nápady jsou tam skvělé.

Taky látkový set z obchůdku od Definitiv.


No a když už jsem tam brouzdala, další nezbytnosti jsem přihodit musela.


Výstuže jsem potřebovala hlavně na cestovní kabelu od Bellet, kterou tu mám nastříhanou a nějak nemám odvahu se do ní pustit. Snad ji najdu a pustím se do ní, moc se totiž těším na výsledek.
Mám ale po včerejšku obavy, že když stroj nezvládl mop, nezvládne ani vrstvu polypropylenový popruh - manžestr - látka. No uvidíme, třeba překvapí :-)

Náhradní mop

Vlastním mop od Spokaru. Koupila jsem si ho snad před dvěma lety, když už mě při rekonstrukci domu nebavilo lozit po čtyřech (a s tehdy asi osmiměsíčním břichem to ani dobře nešlo).
Jenže kde sehnat náhradní? Tam kde jsme ho koupili se rozhodli, že všichni přejdou na provázkové a ten fakt nechci. V nejbližším městečku jsem na nic nenarazila, teda při rychlém prolétnutí, na dlouhé zkoumání čas nemám.

Tak jsem se rozhodla, že si náhradní udělám. Vzala jsem už minule představený župan.

Po rozměření, prozkoumání toho původního jsem se pokusila udělat stejně profesionálně vypadající nový. Lícová strana županu je schovaná dovnitř, ta rubová byla chlupatější, naducanější a tudíž vzhodnější pro tu vytírací plochu. Výsledek je tento.
Ovšem malý háček to mělo. Můj stroj ještě tak zvládl ty dlouhé zahlé strany (tj. dvě vrstvy). Jak ale došlo k zahnutí na stranách a udělání těch bočních kapsiček, skončil...A tak jsem musela prošívat ručně. Tam mám ale trochu obavy, že se to zevnitř časem prodře o tu plastovou hranu mopu a budu opravovat a opravovat.Ale na mopu to vypadá dobře.


U druhého jsem teda zvolila jen dvouvrstvou variantu, nic zahlého dovnitř, nic pěkného a úhledného. Prostě tak aby to stroj prošil. Overlock začistil hrany, takže třepit by se to nemělo.

Není to nic moc, ale na mopu to má tu výhodu, že se zvětšila vytírací plocha.


A ještě srovnání. Který je hezčí je jasný. Ale co s tím strojem, když to nedá, no. :-(


Ale úkol splněn, župan slouží dál, ušetřili jsme za náhradní mopy a to je dobře.
Další plány se županem ještě mám, jsou ušlechtilejší než jako hadr na zem. Ale o tom někdy příště.

pondělí 18. srpna 2014

Kojící triko

Sestra mi kdysi půjčila kojící triko. Nevím už co jsem dělala, jestli marmeládu nebo co jiného...ale triko dopadlo nepoužitelně, flekatě. Na fotce to není tak patrné, ale fakt na vyhození. K tomu přispíval i fakt, že je bez rukávů a to já, vzhledem ke své  postavě, prostě nenosím a nosit nehodlám.

Pak jsem si v sekáči koupila triko s dlouhýma rukávama, které mělo švy sešité s nějakým škrabavým lastinem, úplně mě dráždilo na kůži a ještě jeho guma pod prsama vždy zajela až pod prsa a výsledný efekt teda nebyl zrovna lichotivý. Vlastně celé triko bylo takové "rozjeté".
Odpárala jsem růžovému tílku spodní flekatý díl, nahradila ho dílem z druhého trika (po rozměření, srovnání rozjetých částí a znovusešití), samozřejmě jsem ho trochu nařasila (ano, první řasení v životě).
Pak jsem podle tílka určila tvar budoucích rukávů a odstřihla je ze starého trika. Pak už zbývalo jen vystřihnout kolečko jako aplikaci k zamaskování posledního flíčku na růžovém tílku.
No a nové kojící triko je na světě.
 Po vyzkoušení jsem ještě musela trochu zarovnat overlockem podpažní část, vznikly tam takové boule navíc. Teď tam nejsou. Pod prsama se to trochu vlní, na ramenou vznikly menší růžky z navlnění. Ale použitelné bude a to je hlavní. Každopádně výsledkem lepší než kdyby obě trika skončila v popelnici, že ano :-)

A na co se chystám příště? Udělat něco z tohoto manželova asi 5 let nenošeného Ikeáckého županu.

Dinosauři

V Marině 1/2011 je Ještěr Pepan.
Synovi se hrozně zalíbil, jak jinak, kluk no :-) A tak jsem se pustila do díla. Šla jsem vybrat látku, našla staré filcové odstřižky.
Samozřejmě jsem byla pod přísnou kontrolou budoucího majitele. A ten si vybral látku, kterou jsem koupila v sekáči za pár kaček a tím jí dala šanci na nějaké to další využití.
Bodlinky jsme zvolili duhové, aby byl dinosaurus veselejší, knoflíky jsem dostala od mamky ze starých zásob. No a pak stačilo už jen sednout ke stroji a šít.
Vznikl Pepan č.1

 Má červené očičko, protože náš M1 miluje červenou, růžovou, fialovou a všechny ty holčičí barvy.

Hned s ním spal, nehne se bez něj...

Ovšem ráno se probudil i jeho bráška M2, který plakal a plakal a plakal. Důvod byl jasný, já chci taky Pepaanaaaaaa. A tak ještě totéž dopoledne vznikl Pepan č.2 pro našeho M2 :-) Ten si vybral očičko černé, aby si ho poznal.
Stará látka ze sekáče, špatně použitelná na cokoliv jiného, knoflíky, které ležely ladem asi 10 let a filcové zbytky, které neměly využití...a nová podoba jim sluší, no ne?

Výsledek není dokonalý, přesně jak píše Bellet v návodu, místo pod krkem a ocáskem mi dalo zabrat (u jednoho jsem to nakonec udělala ručně, u druhého vznikla "slepičí prdelka"), ale co by člověk u první šité hračky očekával, že. Jsem, myslím si, docela skromná a beru si z toho hlavně tu možnost naučit se něco nového, dát představám konkrétní tvar. A taky to byla první možnost vyzkoušet matracový steh :-)

Těhotenské šaty

Měla jsem staré triko. Bylo mi krátké, na břiše mělo nějaké dírky, no k nenošení, spíš tak na vyhození.
Taky jsem vlastnila sukni z Kiku, kterou jsem si koupila s tím, že na těhotenské břicho bude dobrá, stane se tím kratší (díky posunutí nad břicho). No měla jsem ji až pod prsama a raději ani nenosila jak byla neoblíbená.


To byla nejlepší chvíle s tím něco provést, co myslíte :-)

Sukni jsem natáhla nahoru kam až to šlo. Triko si oblekla a sukni přetáhla i přes triko. A vyklubal se z toho nápad. Našít sukni bez úprav rovnou na ustřižené triko, ze zbytku trika udělat svou první aplikaci v životě, trochu ozdobit knoflíčkama a taky je výsledek.

 A ještě detail té mé první aplikace. Není prošitá úplně jak bych si představovala, ale na prvotinu docela dorbý.

S výsledkem jsem docela spokojená. Šaty měly na druhý den velký úspěch, všichni chválili nové těhotenské šaty a nikdo nepřišel na to, že je to recyklace věcí na vyhození. A tak to má být :-)

A ještě trochu mázlý detail horního přišití (následně přibylo ještě prošití, měla jsem obavy, aby se kvůli těžké sukni šev netrhal - i přes našití s lastinem).

Založení blogu...

ve mně dozrávalo hodně dlouho. Nemám ráda, když mi někdo vidí do soukromí, nemám ráda, když lidi, které považuju za skvělé, někdo na internetu začne hanit jen proto, že si o něm něco vydedukoval. A tak se mi založení blogu zdálo být velkým riskem.
Nicméně....Ráda šiju. Jsem začátečník, prokousávám se tím sama jak se dá a cizí blogy mi byly obr velkou inspirací - za kterou moc děkuju.
No a jelikož jsem se pustila do recyklace věcí na vyhození, ze starého dělám nové a takových blogů je zatím docela málo, rozhodla jsem se to rozhodnutí nakonec udělat.
A blog je založen :-)

Tak přeji pěkné pokoukání, počtení a třeba Vám bude někomu inspirací.