pondělí 20. dubna 2015

Narozeninová procházka

Asi si říkáte, co pořád mám s těma narozeninama. No je to složité, v dubnu z nich prostě nevylezem :-) Na začátku kamarádka, pak maminka mého manžela a v tentýž den dcera té kamarádky. Pak naše Dvojka. A na konci dubna, úplně v jeho závěru na čarodky je má ta největší ježibaba co znám. Já ;-)

Tahle procházka proběhla už minulý týden, ale nestíhám a tak dávám fotky až teď. Bylo fakt nádherně a moc jsme nevěděli kam jít, slibili jsme rozhlednu, ale muž nemohl odejít z práce a tak jsme museli vymyslet něco jen v okolí na to jedno odpoledne.

A užili jsme si to fakt parádně, jen koukněte.












A chcete zase něco  z mé posedlosti stromy? Nějaký ten úlovek zase mám. Tak jooo (vím, babi, říká se ano)...






Toť vše. Nebo ne, ještě svačinka po návratu. Kváskový domácí chleba, čerstvá domácí kozí pomazánka s medvědím česnekem, bazalkou a čaj do nového hrnku (součást nové sady, o tom někdy příště).


Trika pro zlobivé kluky

Nebo spíš rozzlobené? Měla být původně k Vánocům. No takže opět zkrátit rukávy a hurá s šitím. Kluci měli radost velikou. Moc teda tyhle vzory nepodporuju, ale proč jim jednou z čas tu radost nedopřát. Lepší než Spiderman a podobné ohyzdnosti, které teda opravdu nemůžu vystát a šít nikdy v životě nebudu.
Jednička si vydupal na tetě knihu se Spidermanem a ty noční můry, které následovaly, za to fakt teda nestojí. Od té doby je klid. Pro mě z toho plyne ponaučení, lepší než zakazovat pořád dokola je povolit mu to a nechat ho, ať následky vidí sám. Ovšem raději bych, aby toho byl, chuděrka moje malá, ušetřen úplně. Zlatý krteček. Neskutečné, co vše je dnes nazýváno pohádkou pro děti. A přitom to nikdy nevidětli. Nic takového jim nepouštím, tvrdě hlídíám na co koukají a na co ne. Znají to jen kvůli tomu, že je to na všem a všude. O důvod víc ušít si něco svého, že :-)



Vepředu tištěná látka, vzadu šedý oboulíc.


Narozeninová tunika

A zároveň splněn nejdelší rest, který vůbec lze mít.
To bylo totiž tak...Prohlížely jsme si s kamarádkou látky. Vybraly na malou slečnu dvě. Jednu si koupily holky samy, to byla ta s lištičkama. Druhou já s tím, že z ní chci něco na narozeniny pro ni ušít. A ono se to pořádně protáhlo. Jako jo, mělo to být k narozeninám, jenže k těm loňským.
Teď už ale nejsem ani těhotná a unavená, ani nemám šicí stroj a overlock na jediném stolečku pod schodama, udělala jsem jim místo na dvou stolech přes půl obýváku. Takže se mi šije jedna báseň a tím pádem toho í vice vzniká. Doháním resty a baví mě to. Teda přiznám se, že tunika mě už moc šít ani nebavila, protože když člověk na něco s výčitkama tak dlouho myslí, tak se pohledu na tu látku spíš bojí než těší :-) Nevadí, dala jsem si na ní záležet, tak snad se bude líbit.
Na přání má i kapsičku na kapesníček (vznikla zkrácením rukávů, tuniku jsem totiž nastříhala zároveň s tou liškovou, ehm...)

Jupí, hlavní je, že je hotovo a já ji hrdě předám :-)






pondělí 13. dubna 2015

Víkendové oslavy

O víkendu jsme kromě narozenin tchýně slavili taky narozeniny naší Dvojky. Hrozně chtěl od maminky dort, maminka to ale moc neumí. Nicméně jsem zkusila a i snaha se počítá, v tomto případě je to potřeba.


Zkusila jsem potahovou hmotu z bonbonů Marshmallows. Chutnala dětem moc. Já mám na ni jiný názor, ale tady šlo o děti, ne o mě a tak i mé představy o zdravé stravě šly stranou.
Musela jsem to pak ale dohnat a pochutnávala jsem si na našem vlastním kváskovém chlebu, na něm pomazánka z kozího tvarohu s česnekem a navrch klíčky vojtěšky. Moc velká dobrota. Bylo to první klíčení a jsem nadšená, výsledek se vydařil a na chlebu moc velká dobrota. Budu je dělat určitě častěji, dokonce Dvojka, který je masožrout jak poleno si na tom moc pochutnal.



Ale hlavně, na oslavu vyšlo krásné počasí, přijela babi s dědou a sestřenice zbožňovaná s nimi, kluci se vyřádili, my si užili rodiny a slunce. Moc krásně bylo. Taky se nemůžu nabažit našeho nového posezení, kup naprostá náhoda. Ikea jede :-)


Fotka hrozná, mobilní, ale radost o to větší.

No a v neděli další oslavy u babičky a další, tentokrát už profi dort. A další dary. Takže teď máme doma frajera, co lítá s nářadím a pilou a chce pořád něco opravovat. Děda mu navíc udělal vlastní ponk i se svěrákem a tak teď budeme pořád něco kutit.

Nestíhám

Nestíhám vůbec nic. Co bych chtěla, co bych potřebovala, co musím. Ono už jen navařit třem chlapům, i když dva z nich jsou malí, to zabere část dne. Teplé obědy i teplé večeře. K tomu úklid celého domu sama, tři děti, pes. Hromadu věcí si doma vyrábíme sami a tak na moc jiných věcí není čas. A to nechodím do práce, jak to budu dělat pak, to teda fakt netuším.

A tak narozeninová sada pro tchýni vznikala do půl druhé v noci, pár hodin před předáním. Prostírka podle Jany Grešákové, zkusila jsem si okraje vylepšit rolovaným stehem a myslím se povedlo. A krabička na časopisy či pečivo podle Mariny. Přístě budu hledat jiný návod, vůbec mi nepasuje, jak jsou tam výztuhy dané jen volně. Snažila jsem se je různě přichytit, ale není to ono, ne všude se to povedlo jak má a s výsledkem spokojená nejsem. Ale co se dá dělat, předáno bylo a nová majitelka si s tím jistě nějak poradí. Ale nemám ráda ten pocit, že předávám něco, s čím nejsem úplně spokojená.




středa 1. dubna 2015

Hrátky přírody

Příroda nějak prostoupila mé nitro. Jsem na podobné změny uvnitř sebe zvyklá. Po porodu Dvojky jsem si uvědomila své ženství. Připisuju to tomu, že jako jediný se narodil přirozeně. Tělo v tu chvíli splnilo svůj hlavní úkol na tomto světě. Začla jsem se mnohem více zajímat a starat o svou ženskou stránku. Vyhledávám informace o tom, jak o své ženství pečovat, jak ho rozvíjet. Součástí této proměny byla do té doby nevídaná přítomnost sukně v mém šatníku. A nosím je teď pořád a moc ráda. Někde jsm slyšela, že díky tomu do ženy vstupuje země (myšleno tím žena v sukni s bosýma nohama).
Jestli díky tomu se mnou teď země "hovoří" nebo ne, to nevím. Ale vím, že je mi bližší než dosud, cítím se její součástí, místy se s ní cítím být skoro až propojená a nutí mě to obdivovat stromy, žasnout nad mraky, nechat se dojmout pohyby vodní hladiny.

V souladu s tím kromě vymýšlení a zkoušení ekologických úklidových prostředků a kosmetiky (o tom někdy příště) také čím dál více nakupuju jen základní potraviny, ze kterých si doma vše vyrábíme sami. Už mě totiž vůbec, ale vůbec nebaví sledovat co vše  jsou výrobci schopni vydávat za jídlo. Už jen to označení výrobci. Dřív to byli pěstitelé, chovatelé, teď jsou to výrobci. Nepotrvá dlouho a budou vyrábět chemické amarouny. Pro mě je rozhodně přirozenější koupit si mléko od krav u nás ve vesnici a jogurt si udělat sami. Proč kupovat chleba a sledovat složení, když máme svůj kvásek a ten nám zařídí chleba jak lusk. Nehledě na to, že mouka, mléko atd. jsou potraviny, které ještě stále nijak upravovány být nesmí. Jedině pak má člověk záruku, že jí jídlo a  ne chemickou sloučenino něčeho s kdo ví čím. To jsou ale mé úvahy, třeba to máte jinak. A třeba se k tomu jen pořebujete dopracovat vlastní cestou. Ať tak nebo tak, k přírodě by neměl být slepý nikdo z nás. Nejde jen o ten tzv. "ekoterorizmus". Jde o to neznečišťovat si přírodu kolem sebe (mně osobně fakt naštve, když jdu na krásný výlet a mezi stromy sleduju odpadky), chovat se hezky k sobě nazvájem (myšleno i k jiným živočišným druhům, chudáci slepice v klecích, co kvůli nám podstupují) a hlavně učit tomu taky své děti. K čemu jim v budoucnu bude, že ví kde má ovladač které tlačítko, když nebudou vědět jak se pěstují rostliny, jak se chová kravička a jak příjemná je ranní rosa na bosých nohou. Mé děti sice tlačítka od ovladače znají z půlky lépe než já, ale stejně tak jim není cizí být od rána do večera na zahradě, zalévat rostlinky, hrabat se v písku a sledovat lezoucí brouky, letící ptáky, obdivovat ondatry v našem potoce. Přeju si jen, aby na tohle nikdy  nezpomněli, aby je dnešní svět nepřeválcoval a nedal jim úplně jiné hodnoty.

No a konec mých úvah, tady jsou nějaké momentky z té naší přírody, alespoň pár záběrů toho co mě poslední dobou učarovalo.








Kompostér

Muž mi ho vyrobil přesně dle mého přání, jupííí.




Teď už se jen naučit co vše do něj dávat a jak, jak ho udržovat aby prospíval atd. Ale to s časem a zkušenostma přijde samo.

Trojce jsme koupili jantárky, až vyroste první zoubek, dostane krásný dáreček. Zatím naštěstí nic (ťuk ťuk).

Úplně stejné máme i pro jeho bratránka, pro toho malého frajera co mu patří narozeninová sada . Máme to už tak ve zvyku. Má sestra má první dítě stejně staré jako je naše Jedinčka a druhé dítě v tomtéž roce jako je naše Trojka. A mimo jiné se to pozná i barvou korálků, kterou na sobě mají. Ti první tmavou, ti poslední tuhle vícebarevnou. Dvojka v tomto stojí trošku mimo, ale korálky ma tmavé jako ti první, aby bylo jasné, že k nim patří. Navíc si s nima rozumí a rošťárny dělají společně.
Třeba posledně se zavřeli a u babi a dědy v ložnici, sebrali si jejich matrace a stavěli z nich domek, dělali z nich skluzavku. Vypadalo to tam trochu jako po výbuchu bomby, ale prarodiče kupodivu jen řekli, že někde se ty děti vyblbnout musí. Takže děkujeme za shovívavost :-)