Ten nejlepší dárek

Jedničku navštívili o víkendu poslední gratulanti. Dostal geniální pomůcku na procvičení písmenek a čísel, jen už to začíná...Mamí, ja nemůžu, já dělám něco na noťasovi...No jen dětský a edukační, ale i tak :-)
K tomu ale dostal další dárek. Ten nejlepší na světě, který mě by nikdy nenapadl, ale fakt stojí za to. Motýlí zahrádka. Je to opravdu skvělý dárek pro malého, zvídavého kluka. Dostal síťku na motýlky, k tomu tyčinku na nektar. A poštou pak přišly housenky. Dvojka měl hroznou radost, že přišly z Anglie, protože jak říká, mám tě rád až do Anglie, Anglie je příliš daleko. A teď z této jeho příliš daleké země přišly housenky.
Nic jiného neděláme, než že ráno, dopoledne, večer, sledujeme housenky jak tloustnou, přestávají se hýbat a hrozně se těšíme na tu chvíli kdy se zakuklí.
Pak je i s horním papírkem přendáme do síťky a budeme čekat na vylíhnutí.
Je to úžasný proces, děti se tím hodně naučí, baví je to sledovat a i zjistí, jak jsou tato malá zvířátka křehká, jak je potřeba o ně pečovat. A bavím se tím i já :-)
Hrozně se těším na tu chvíli, až uvidíme kuklu tmavnout a rýsovat se křídla, pak trvá jen pár minut než se objeví motýlek. Třeba to zachytíme, kéž by. Snad to ti naši fešáci zvládnou a neumře u toho ani jeden. No a až je pustíme do přírody, budeme je chodit hledat, prý se rádi vrací.
Takové dárky miluju. Hodně dají, mnoho naučí a travají déle než ten jeden okamžik.

Takže teto, ještě jednou děkujeme. (A frajer se díky svému noťasovi naučí zbylá písmenka a o motýlcích si  bude moct i číst - aneb jak spojit nespojitelné.)

Pětročák

Naše Jednička má pět. Jak se to stalo moc nevím, přijde mi to jako včera co se narodil. Skoro tomu nemůžu uvěřit.

Dostal dárky, které potřebuje každý správný kluk. Knihu o vynalézavém klukovi (prý podle večerníčku, ten neznám). Pak knihu o umění, dlouho jsem na ni koukala, až jsem to riskla a moc se mu líbí. No a skateboard, který si moc přál. Teď jen doufat, že se na něm nezmrzačí a nestráví celé léto v sádře.

Knihama v něm chci trochu podpořit jeho radost z tvoření a vynalézání. Pořád něco kutí, udělal nám ponorku, letadlo, různé vychytávky. Obrázky a koláže už nemám ani kam dávat. Navíc má knihy moc rád.

Bráchovi pokreslil bodýčko a byl hrozně nešťastný, že se to nepovedlo. Ona ta látka před fixou docela ujíždí a moc snadno to nejde. I tak teď bodyčko dělá radost bráchovi, který má už několik dní horečky, bolí ho klubající zuby, nespí a jen křičí a tulí se.

O knihách příště, chystám se zase dopsat co jsme četli a ukázku těchto dvou zakoupených knih. Těšte se :-)

Víkendové oslavy

O víkendu jsme kromě narozenin tchýně slavili taky narozeniny naší Dvojky. Hrozně chtěl od maminky dort, maminka to ale moc neumí. Nicméně jsem zkusila a i snaha se počítá, v tomto případě je to potřeba.

Zkusila jsem potahovou hmotu z bonbonů Marshmallows. Chutnala dětem moc. Já mám na ni jiný názor, ale tady šlo o děti, ne o mě a tak i mé představy o zdravé stravě šly stranou.
Musela jsem to pak ale dohnat a pochutnávala jsem si na našem vlastním kváskovém chlebu, na něm pomazánka z kozího tvarohu s česnekem a navrch klíčky vojtěšky. Moc velká dobrota. Bylo to první klíčení a jsem nadšená, výsledek se vydařil a na chlebu moc velká dobrota. Budu je dělat určitě častěji, dokonce Dvojka, který je masožrout jak poleno si na tom moc pochutnal.

Ale hlavně, na oslavu vyšlo krásné počasí, přijela babi s dědou a sestřenice zbožňovaná s nimi, kluci se vyřádili, my si užili rodiny a slunce. Moc krásně bylo. Taky se nemůžu nabažit našeho nového posezení, kup naprostá náhoda. Ikea jede :-)

Fotka hrozná, mobilní, ale radost o to větší.

No a v neděli další oslavy u babičky a další, tentokrát už profi dort. A další dary. Takže teď máme doma frajera, co lítá s nářadím a pilou a chce pořád něco opravovat. Děda mu navíc udělal vlastní ponk i se svěrákem a tak teď budeme pořád něco kutit.

Drobnosti

Menší i větší věci dokážou udělat radost.
Z krásné návštěvy jsme si dovezli dvě krásné dudlišňůrky.

 Jsou ze stuh a opravdu nádherné. Verunko, ještě jednou moc děkujeme.

Šňůrky jsou na dudlíčky s uchem a takové my nemáme. Je na to ale moc snadná vychytávka.
Na konec sňůrky se udělá smyčka kolem malé gumičky.

A ta se pak už snadno omotá kolem dudlíku. Drží to dobře.

Včera se mi podařilo, i přes větší rušno, dodělat dětem jejich dračí doupátko. Závěs jsem koupila v sekáči za minimum peněz a zkrátila na míru. Tatínek jim přidělal tyčku a bunkr pro dva malé prince je hotový.

Tím je hotový celý zamýšlený plán jejich spaní a hraní.

 

A když už jsem tam byla s foťákem, musela jsem si zvěčnit i tu jejich výzdobu, kterou si sami vyrobili a která jim dělá o to větší radost, že se o ni sami přičinili.

Sněhulák

Už jsem si myslela, že letos nebude. Uplynulou zimu nebyl ani jeden a roky předtím byli kluci tak malí, že to prostě nešlo.
Tak tady je jejich hisoricky první sněhulák.

Krmení divé zvěře

...zvěře z dob dávno minulých.
Kluci nejsou lakomí a své kamarády taky dobře nakrmí :-)
Tyhle fotky jsem našla zapomenuté ve foťáku.

Mimochodem taky takhle vaše děti jí? Že všechno nakoušou, ožmoulají, vyšťourají, div že to nepřetvoří v něco jiného a teprve pak to sní?

Letadlo

Tohle letadlo vyráběl M1 sám. Teda bylo to celé tak...
Přijel na návštěvu děda. Dovezl jim bombonky Tutti Frutti. V krabičce. Pamatuji si je i já ze svého dětství. Kluci je samozřejmě snědli na posezení a zůstala krabička. Když děda odjel, M1 si sedl a krabičku stříhal a stříhal. Pak odněkud vytáhl špejli, která mu zůstala od lízátka. A najednou přišel a maminko, prosím tě, tu máš izolepu, tady papír z té krabičky a tady mi to takto přilep na tu špejli, mně to nejde. Tak jsem lepila a čekala co z toho bude. A nestíhala se divit. Měl to promyšelené, parádně. Až jsem zjistila co to vymyslel, nestíhala jsem se divit. Má 4,5 roku a nečekala bych takové myšlení. Dodatečně dostalo letadýlko ještě nátěr (fixový) a dodnes slouží. A musím říct, že na to jak je letadýlko malé a křehké, se až divím, že ještě vůbec existuje. No jo, když člověk ví, kolik to dalo práce, váží si toho o hodně víc...

Mám jen tuto mizernou fotku, ale to nevadí, poznat to snad jde :-)

Pupajz

No a teď nějakou dobu asi budou tvořící příspěvky chybět, protože mě čekají jiné starosti, které se dostaví každým dnem.

(Není na takovýto pupajz potřeba nějaké zvláštní povolení??? :-) )

Tak dodávám edit v lednu. Pupajz měl 4,5kg a narodil se až v prosinci. Už se nedivím, že to bylo tak na zvláštní povolení. Ale už teď mi ten velký pupík chybí. Ten tvar, to kopkání uvnitř, to povídání si a představy jak asi bude vypadat ten malý človíček uvnitř. Máte to taky tak? Mám pocit, že nejvíc mi pupík chybí v tu chvíli, kdy o něj přijdu. Pak to slábne a slábne až si na to docela zvyknu. Jasně, mám v náručí jeho obsah, ale i tak mi prostě chybí. Už si nepřipadám tak krásná, výjimečná, už jsem sama za sebe bez pupíku, bez toho snění co a jak a i když si užívám mít jeho obsah v náručí, chybí mi to.

Malé radosti

Je potřeba dělat si malé radosti a učit to i děti už od mala. Bez nich by život fungovat nemohl.
Třeba večerní usměvavá krupice s datlovým sirupem.

:-)

Zase mě překvapil

M1 mě překvapuje stále. Je to kluk, rarach, divočák. Ale taky taková moje holčička, citlivá a vnímavá k tomu. Asi se pro něj opravdu hodí ten blíženec :-)

Jeho milovaná sestřenice má narozeniny. Má 4 roky, stejně jako M1. Když jsem mluvila o tom, co jí ušiju k narozeninám, dělal, že neslyší. Najednou přišel a říká maminko, musíme koupit hrníček, abychom ho mohli dát B. k narozeninám. Takový jako máš ty po pradědečkovi, aby ho měla ráda a dobře se jí z něho pilo. Aby jí dělal radost. Byla jsem mírně v šoku, že čtyřleté dítě (a kluk k tomu) nad takovýma věcma přemýšlí.

Tak jsme se vydali do města nějaký hrníček koupit, jelikož ten po pradědečkovi jí, logicky, dávat nebudeme. Chtěla jsem mu nechat úplně volnou ruku, ale nejdříve vybral Krtečka, pak Mašinku, šel po věcech, které se líbí jemu. Tak jsem mu jen naznačila, že B. je holčička, že holčičkám se líbí jiné věci a ukázala ty řady, ve kterých jsou hrníčky pro holčičky. Měl hned jasno. Sovička a barevná k tomu...

Tady je, hrníček s láskou vybraný.

No a když už jsem tam byla a viděla hned vedle ten s pomněnkama, který jsem si tak přála (teda přála jsem si ten velký vařák a tento je jen na 300ml, ale i tak...), hned jsem si ho koupila.

No a z města jsme se vraceli spokojení oba, dnes všechny dary předáme. Snad se bude líbit šitá souprava i hrneček a B. bude spokojená jak bleška v kožíšku ;-)

Děti jsou vnímavější než si myslíme...

...a vždycky mě tím hrozně překvapí.
Nehrozí u nás, že bych šila až děti usnou. To nejde. Chodí spát pomalu později než já, vstávají dřív než já (a půl hodiny mě budí). A tak šiju ve volných chvilkách, když vidím, jak si pěkně hrají a nebudou mě postrádat.

Vnímají, že šiju pro ně, vnímají, že přijde miminko, ale vnímají i mnohem víc.
Proto mě tak hrozně dojal M1, když za mno přišel a říká: "Maminko, tady máš střih na kalhoty pro miminko. Musíme mu nějaké ušít, aby mu nebyla zima." Zlatíčko moje.