neděle 31. května 2015

Co dělám pro své zdraví

Je toho už hodně, co dělám pro své tělo a zdraví. Naprostá změna jídelníčku někdy před devíti lety byla to nejlepší, co jsem mohla udělat. Zdravá strava je základ. Od té doby jsem mnohem méně nemocná a cítím se lépe. Jen s tou váhou ne a ne něco udělat. Lépe řečeno, po té úpravě stravy a díky velkému úsilí ve cvičení jsem zhubla 30 kilo. Jenže pak přišly děti a vše zase skočilo zpět na původní váhu. A to strava nestrava. Nejdříve jsem z toho byla hrozně moc nešťastná. Právě jsem začínala nabývat trochu sebevědomí (= nebylo pod nulou, ale okolo nuly a ve společnosti jsem se občas i zvedla od stolu, pod který jsem schovávala své mohutné tělo), začla jsem se cítit lépe, spokojená více sama se sebou. Celou tu dobu se snažím s tím něco dělat. Koupila jsem si běžecký pás (kterému mimochodem právě shořel motor, ještěže ta záruka končí až za 4 dny :-) ), před ním jsem rok makala na orbitreku. Taky jsem cvičila dle Jillian Michaels. Nejdříve 30day shred, pak 30 day ripped, následně týden na břicho a pokračovala bych dál, jenže muž začal bourat, dělat úpravy na domě a já měla roční a tříleté dítě stále vedle sebe a pak otěhotněla s Trojkou. Takže zase nic. Říkala jsem si, že už to vzávám, že si tu nálepku "Tlusťoška" prostě už nechám. A měla jsem pochyby, proč to celé vlastně dělám, nač ta snaha.
Přišla vyšetření před porodem Trojky, hrozil císař (první porod tak skončil a dle toho už ta hrozba vždy je) a já viděla své lékařské výsledy. Vše naprosto v pořádku, možná více než to. Vzhledem k mé váze je skoro zázrak, že nemám ani zvýšený cholesterol, ani jiné nálezy. Hned v porodnici mi po císaři, který nakonec opravdu nastal jako nevyhnutelná záchrana těsně před prasknutím jizvy, říkali, že jsem hrozně riziková, že se mi vše bude špatně hojit, že u mě víc hrozí tromby atd. Nenastalo nic z toho, já se léčila parádně (a to přes velmi nízký obsah železa, 6 transfuzí a další věci okolo toho). No a to je to, co jsem potřebovala. Co mi ukázalo, že to celé za to fakt stojí. Ne kvůli váze, ale kvůli sobě, kvůli tomu pocitu, že mé tělo funguje jak má, že mu neškodím. Že i tělo té tlusté ženské může fungovat jako dobře namazaný stroj.
A tak jsem dostala novou energii pro tuto cestu, kterou jsem se vydala. A postoupila do další fáze. Nakoupila jsem si zelený ječmen a chlorelu, abych své tělo mohla správně detoxikovat a dozásobit vším co je potřeba. Koupila jsem odšťavňovač a každé ráno kromě ječmene začínám také sklenicí šťávy z řepy či mrkve, protože řepa nejvíc obnovuje buňky a je velmi prospěšná. A hlavně (a to především a není to snadné), jsem už ÚPLNĚ odstranila ze svého života bílou mouku a cukr. A to bíly i třtinový. Momentálě jsem ve fázi, kdy se vyhýbám i medu, sladícím sirupům jako je agávový, datlový atd. Už v lednu jsem najela na pití čisté vody a výluhů z bylin. A pečivo momentálně vynechávám úplně, i to celozrnné (ono totiž upečte si celozrnný žitný chleba, ze kterého si dáte jeden krajíc a pak tři dny nic a nikdo než já to u nás nejí). A sacharidy obecně se snažím dát si jen v první půlce dne a v malém množství. Na straně druhé jsem začala brát farmářské bedýnky s velkým množstvím zeleniny a celá rodina si už zvykla, že na večeři jsou saláty se sýrem, vejcem, šunkou (dle toho co zrovna chceme).
No a tak bojuju dál. Cítím, že mému tělu to svědčí. Cítím, že je to správně, že to tak má být. Nevím proč, ale cítím to tak. A mám pocit, že svému tělu začínám více rozumnět. Co mu dělá dobře a co ne. Mnohem více taky teď cítím chutě jídel (i ty slané, což mě překvapilo).
No a když jsem pak po 14ti dnech této změny šla na váhu, bylo na ní o 3.5kg méně. Že by to tělu svědčilo více než si myslím? Uvidím. Nechám se překvapit. Když se zaměřím na váhu, budu mít tendence své tělo obejít a odpírat mu víc než je zdravé, naopak se dřít víc než bych měla. A to nechci. Chci svému tělu věřit, naučit se mít ho ráda jaké je a jeho vylepšení po estetické stránce brát pouze jako bonus navíc.
Dbám io to, co je kolem mého těla, nejen v něm. Snažíme se pěstovat permakulturně, domácnost uklízíme ekologicky, energie šetříme.

A proč to celé píšu? Asi proto, že chci dát najevo, že i ty "Tlusťošky" nejsou jen nezřízení pojídači všeho nezdravého. Že odsoudit je hrozně snadné, dát nálepku ještě snazší. Ale snažit se vidět co je za tím, porozumět a dát šanci je trochu horší. A že o tom odsuzování poslední dobou vím dost. U lékařky v době těhotenství, kdy mi poznámky a chování ze strany zdravotní sestry připadaly skoro jako šikana, v porodnici, kde jsem byla zařazena okamžitě na ta nejhorší místa společnosti kvůli své váze a co mám v hlavě bylo fakt vedlejší, od lidí na bazéně, kam kluci moc rádi chodí a kde opravdu nikdo nevidí, jak moc se tam v plavkách stydím, jak moc se musím přemáhat tam jít, ale jak moc miluju své děti, že to pro ně udělám. A taky to píšu sama pro sebe. Abych si to mohla přečíst a říct si no vidíš, děláš toho hodně, pro své tělo děláš mnohem víc, než spousta těch hubených, kteří odsuzují a kterým byla váha dána geneticky a nemuseli pro to ani hnout prstem.
A třeba si to jednou přečte někdo s podobným problémem jako já, někdo, pro koho je jeho vlastní váha prokletím a nebude se v tom cítit tak sám. Ono se totiž o této druhé straně mince vůbec nemluví.

A tak přeji vám všem, ať jste se sebou spokojení, šťastní, posloucháte své tělo, ono samo napoví co chce. A nekoukejte na okolí, co si myslím o vaších zvycích, o vašem jídelníčku, o vašem těle. Ono je to celé totiž jenom vaše věc a zpovídat se musíte jen svému vlastnímu tělu...






středa 27. května 2015

Po rozcvičce také ukolébavka


Kromě včerejší ranní rozcvičky v podobě záložky do knihy jsem si večer dala také ukolébavku. Kluci usli a já měla čas a klid pustit se do povlečení pro Trojku do postýlky. Po klucích ho sice je dost, ale používáme ho jako povlečení na deku na válení na zemi. A postýlka tedy čekala na nové. Začíná v ní už docela spát a tak to bylo třeba.

Udělala jsem ho na knoflíky, které jsou schované uvniř, aby mu nikde nezavazely.

Povedlo se na jedničku. Snad jen mohlo být přece o fous větší. Měřila jsem to večer podle druhé deky a ta je zřejmě o kousek užší. Ale ničemu to nevadí, používat se dá a jinak vypadá, myslím, moc hezky.

Jen jak jsem tam přehazovala tu háčkovanou deku, kterou jsem kdysi dělala pro Dvojku a zdědil ji teď Trojka, tak mi došlo, že mě čeká pustit se do šité deky pro Dvojku. Jen najít odvahu :-) Je to velká výzva a mám z toho poněkud respekt. Ale když už letos překonávám tolik svých strachů a obav, tak překonám určitě i tuhle. (A bude zbývat fakt už jen ten zip. :-D)




 

Na přání dodávám ještě detail zapínání. Jsou to normálně knoflíky, jen jsem je přišila směrem dovnitř, aby je mrňous venku neokusoval.



úterý 26. května 2015

Archivní 3. - taška

Látky z Ikea asi znáte každý. Tahle mě zaujala na první pohled. A hned jsem věděla, že bych z ní chtěla ušít tašku. Jen tak obyčejnou na drobnosti když běžím do školky. A taky na oblečení, které z té školky odpoledne nosím na vyprání.

Prošla jsem si celý internet a nikde nenašla přesně takovou, jakou bych si přála mít. Tak jsem sedla k papíru a vymyslela si návod sama. S podšívkou, venkovní kapsou na cvoček, zatahovací šňůrkou nahoře a delšími uchy pro pohodlné nošení.

Taška se mi moc povedla (tj. skončila přesně dle představ). Jenže jsem ji teď velmi dlouho hledala a není doma k nalezení. Tak strašně mě to mrzí. Byla hrozně praktická, pohodlná. No tak nezbude než si ušít novou. Látku už mám vymyslenou, Verča ví :-) Návod jsem si tehdy naštěstí pečlivě uschovala a popsala.



Kdyby se vám líbila a chtěli jste taky takovou, napište a já při šití té své další udělám fotonávod ;-)

Ranní rozcvička - záložka

Ráno bylo pošmourno, náladou i počasím. Nejlepší způsob je náladu si vylepšit a den tím pádem taky.
Přemýšlela jsem, jak využít odstřižky látek. Sáma si zahraniční designové látky zatím nekupuji a tak čerpám z odstřižků Nicenky. No a dnes ráno jsem si udělala záložku do knihy. Původně jsem chtěla nějakou takovouhle. Jelikož ale nemám návod a angličtinou nevládnu, vymyslela jsem si návod na svou vlastní záložku. Zcela jednoduchá, využila jsem puntíkaté zbytky a kniha už je hezky založená. A udělala  jsem sama sobě radost.

První strana je ze tří dílů.

 Druhá ze čtyř.

 A tady už je nachystaná do právě rozečtené (výborné!) knihy.

Výroba byla opravdu snadná. Každý na postup přijde snadno sám. Kdyby přesto někdo chtěl, můžu mu postup a rozměry napsat. Myslím, že to ale není třeba, tak ho sem nedávám :-)

Kabátek

Stalo se toho za poslední dny dost.

Definitivně jsme skončili s kojením. Ne zcela dobrovolně. Ale i přes dvě různá homeopatika, čaje, úpravu stravy, odsávačku, kojení v noci nonstop, se tělo opět rozhodlo, že už dál ne. Co nadělám. Ruku v ruce s tím jde, že Trojka, dosud zdravý, je rázem nemocný. Pláče a pláče, má rýmu, skleněné oči a je skoro neodložitelný.

Takže je skoro zázrak, že v chvilkách jeho spánku vznikl tento kabátek. Hned, když jsem uviděla prdeláčky z minulého příspěvku, bylo jasné, že vznikne i kabátek.

Vůbec se mi nedařil. Jednak proto, že jsem pořád odbíhala a šila na etapy, což moc neumím a za druhé proto, že se seznamuju s novým strojem. Ano, naštvala jsem se už definitivně na ten starý a zakoupila nový. Myšlenka se mě držela rok, měsíc jsem to řešila intenzivně. Po došití kalhot pro Jedničku jsem se rozhodla napevno.
Ze stroje jsem nadšená, unešená. Pořád jsem se bála, aby se neukázalo, že své neúšpěchy házím na stroj a přitom mám jen obě ruce levé. No možná mám, ale šití mě teď baví o sto procent víc, těším se na něho a nemůžu se dočkat, kdy zase budu šít. Jako droga.
No a k šicí mánii přispěl fakt, že mi kvůli karpálům bylo zakázáno háčkování a pletení a naopak naordinována ortéza. No jsem z toho rozpačitá, chtěla jsem nakoupit krásné příze, pustit se do pletení ve větším. Ovšem člověk něco chce a ne vždy to jde.

O důvod víc vrhnout se do šití na 100% :-)

S koupí mi moc pomohla Verunka, která mě jednak navnadila ke koupi nového stroje a HLAVNĚ, dala mi kontakt na paní Lenku. No jestli ještě někdy budu kupovat stroj, tak rozhodně tam. Tak ochotného člověka, který pomůže vybrat, ujistí, objasní, dovysvětlí, jsem ještě neviděla (a že jsem ji potrápila svými dotazy dost). No a pak přišel stroj skoro hned a ještě už nachystaný rovnou šít. Fakt moc děkuji oběma dámám za pomoc a za nastartování mého nového obrovského koníčku :-)

A teď ke kabátku. Popletla jsem co se dalo. Zapomněla jsem podžehlit přední díl, na kterém jsou patentky. Spodní, hnědou část, jsem přišila obyč patkou a zvlnila se (škoda, že ke stroji byla kráčející patka zdarma, že...). Nelemovala jsem pružnou gumičkou, ale úpletem a tudíž kapucka není pěkně stažená jak měla být (když mně se hrozně nelíbila ta barva, kteou mám doma). No pak jsem se vrhla na lemování proužkem na čtvrtiny. Nikdy jsem to nedělala, ale návod od Jitu je napsaný tak skvěle, že to zvládne i úplný začátečník. Teda zvládl by, kdyby neměl oko z kašparovy krávy a neustřihl proužek všude jina široký :-( (To ale vyřeší řezací podložka a kolečko, oboje mám na cestě). No a zcela na konci jsem zvolila špatný počet patentek a moc se to rozdělává. No nevadí.
Abych nezapomněla, je dle střihu č.7 z Ottobre 3/2012.

Teď se pochválím. Moc pěkně se povedlo navazování všech proužků na látce. Konečný výrobek se i přes nedostatky dá nosit. Původní střih jsem prodloužila o hnědé části (tj. náplet na rukách a hnědý pruh dole) a jsem za to ráda, déle vydrží a netáhne mu na záda. A sama jsem přišla na to, jak přišít kapuci tak, aby nebyl nikde žádný šev (angličtinou nevládnu a překladač to nepodal zronva srozumitelně). Celé šití mě moc bavilo, ze stroje jsem byla úplně nadopovaná endorfinama a Trojce to sluší. A u všech chyb co jsem udělala znám příčinu a vím, na co dát příště pozor. A to se taky počítá jako úspěch.

Tak a tady je.



 A jedna na modelovi.

A tady nová madam na šití :-)

Hrozně se mi líbí, jak Jamala dala všem svým strojům jména. Určitě tuto myšlenku využiju a pojmenuju si je taky :-) Starý stroj si nechávám, mám plán, co s ním provést. Snad k tomu najdu taky čas a odvahu.

pondělí 18. května 2015

Prdeláčky

Včerejší rychlovka pro Trojku. S klukama se trošku nesetkává v oblečení. Co oni nosili v zimě, on nosí na jaře a naopak. Je větší, je zimní a oni jarní. Takže rychle ke stroji a nějaké bavlněné příjemné gaťule, aby mu nebylo horko s vlňákama pod tím.

Střih je z Ottobre 1/2009 č.2. Oproti střihu jsem je prodloužila o 5cm. Kvůli šátku, kde se mu pokrčí nožičky a gatě se vyhrnou obvykle až ke kolenům. A taky mu asi vydrží až do podzimu.




Modré na modelovi focené nemám, dodělala jsem je až usnul.

Pořád váhám, jestli neměly být raději z pěkné designové látky, ale biobavlna (ty hnědé) mi k miminkům patří a námořnické modré zase ladí s kompletem, který dostali kluci loni v létě. Bude tak vidět, že k nim patří. Někdy je vyfotím dohromady :-) Ale teď jsem našla alespoň starou fotku, ovšem tak nekvalitní, že nevím, jestli na ní něco bude vidět.


 U šití mě tak zlobí stroj, že se asi fakt už naštvu a koupím si nový. Je to tragédie hrozná s ním. Od začátku samé opravy, nefunkční věci, vadné části, některé i chybí a to jsem ho kupovala nový. No lepší to přejít a kopupit nový, spolehlivý.

Z prdeláčků mám radost velikou. Jen v nich pořád vidím trenky. Loni jsem totiž tento střih použila jako základ pro úpravu střihu na dětské boxerky. Těch jsem pak ušila hodně a Dvojka jiné než moje ani nemá. Má jich samozřejmě víc, ale já tehdy starým telefonem vyfotila jen tyhle.




Pěkný den přeji.

středa 13. května 2015

Nové Mlýny

Byli jsme tam na výletě už tak před 14ti dny. Byl nádherný den, sluníčko svítilo o sto šest. A nám bylo krásně. Cestou dobrý oběd, kde jsme si ověřili, jak náročné je jít se třema malýma raubířema do restaurace. Jídlo po zemi, hluk všude okolo nás, neustálé chození na WC. Příště raději svačinku s sebou :-)
Ale procházka kolem vody byla krásná, Trojka se nesl v šátku a koukal kolem sebe, Jednička s Dvojkou měli zájem hlavně o ryby a labutě. No opravdu fajn den.










Martináč hrušňový

Muž šel sekat zahradu. Najednou volá: "Honem sem, honem sem, koukněte na toho velikého motýla!" No myslela jsem, že než dorazíme, bude pryč. Ale nebyl. Je to totiž motýl noční. Měli jsme strach, aby ho nezakousl pes, tak jsme ho přemístili jinam, kam pes nedosáhne. Jak se setmělo, odletěl. Byl veliký, nádherný, nikdy jsem nic takového neviděla. Měl rozpětí křídel tak 14-16 cm. Dětem se tak líbil, že se u nás doma večer kresíl motýl a i teď ho chtějí najít a vytisknout, ať si jeho obrázek mohou prohlížet. Vyskytuje se prý jen na Jižní Moravě a je velmi vzácný. Měla jsem radost, že jsem o něm na internetu našla nějaké informace. Ono totiž zadat do Goole jen motýl 16cm, to je dost skromná informace. Ale strejda Google nezklamal, našel :-)



 On ten motýl cákal velké množství nějaké šťávy, Jednička ho nakreslil i s tím :-D

Pro piráta

Hned po kalhotách pro neteř vznikly kalhoty pro Jedničku. Je to malý pirát, takže pirátská látka. Oproti těm pro neteř dostaly gumičku do nohavic, aby je šlo přetáhnout přes gumáky.

Oboje jsou podle Ottobre 4/2014 č. 18, jen upravené dle vlastních potřeb.

Šily se mi o dost hůř než ty pro neteř. Možná to bylo tím, že to byla druhá stejná věc a hned den po sobě. A to já prostě nerada. Taky jsem šila venku na stole, který je dost vysoko a tím pádem jsem měla i ruce hodně vysoko. Špatně se mi pak s kalhotama manipulovalo. Ale nevadí, prošití si nikdo prohlížet nebude a jako celek působí docela dobře.
Jen tedy overlock už měl co dělat, tři vrstvy softtexu jsou i se silnýma jehlama docela dost. Místy tedy ručně otáčeno, ale zvládl to nakonec taky.





pátek 8. května 2015

Kalhoty pro neteř

Zadání znělo "nepromokavé kalhoty". Vlastně úplně původně to měly být softshelky. Mám ale z loňska doma ještě softtex od Definitiv, je to takový nepromokavý šusťák, dělají se z něj třeba nepromokavé bundy. Je příjemný, neprofoukne, nepromokne. Tak jsem kalhoty začala vymýšlet z něho. Druhá podmínka byla, aby byly kalhoty slušnější, protože sportovní mají. Tak jo. A dole rovné, bez gumy. Mají to mít :-)


Pro slečnu samozřejmě nyní tak oblíbené sovičky.

Dokonce jsem speciálně kvůli těmto kalhotám překonala další ze svých strachů a naučila se knoflíkové dírky. Takže...v pase je nejen guma, ale i pruženka, která je ven vytažena dvěma knoflíkovými dírkami. Mám radost.

Nohavice jsem nakonec nevyřešila zahnutím, nějak se mi to zdálo málo nápadité. Dala jsem tam tunýlky, které tam původně měly být kvůli gumě. Ta ovšem nebyla v zadání, takže jsou to jen tunýlky falešné, na ozdobu. Líbí se mi to takhle o dost víc.

A samozřejmě naprosto celé kalhoty jsou pečlivě prošité, protože tento materiál to vyložene vyžaduje.
No musím říct, že na výsledek jsem opravdu hrdá. A to jsem u svého šití řekla zatím málokdy (vlastně jen dvakrát).
Snad se budou líbit taky nové paní majitelce. Je to velká parádnice a když to projde jejím schvalovacím procesem, tak to opravdu bude pochvala největší.

Mám střiženo na kalhoty i pro Jedničku. Úplně stejné, jen pro malého piráta. Tam ale guma dole bude, protože nepromokavé kalhoty nosí nejvíc v kombinaci s gumákama a guma je pěkně podrží kde má. Pracuju na nich, určitě se pochlubím.

A co dělají děti s tatínkem, když maminka šije? Hrají si na inženýry, architekty a podobné profese.