Co vlastně jím?

Dlouho jsem nad tímto příspěvkem přemýšlela. Já se vlastně nestravuju nějak zvláštně. Ale přesto je to asi jiné než u většiny lidí kolem  mě. Ale já to napsat slíbila a sliby se mají plit.
Rovnou upozorňuji na fakt, že toto vše dokážu dodržet jen doma, jinde mi to prostě nejde a ani to není moc proveditelné. Taky nemám zatím takovou disciplínu. Ale makám na tom. Ono prostě shánět kváskový žitný chleba uprostřed Lipna nebo odmítnout maminčinu rajskou (s cukrem a bílou moukou) pro mě prostě není možné :-)

Takže, prosím vstupte do mého světa stravování.

Nejdříve trochu obecně.
Celkově si dávám pozor na sacharidy. Že nejím bílý cukr je samozřejmé, nejím ale ani ten třtinový a od určité doby jsem naprosto vynechala i med a různé sirupy. Ty dávám dětem, milují je, například agávový a datlový. Já si obvykle vystačím se sladkou chutí potravin a kde náhodou ne, tam si vypomůžu například namočenými mixovanými rozinkami, přidáním kustovnice nebo například ovesné kaši hodně pomůže uvařit ji v ovesném či rýžovém mléce. Sojovému se spíše vyhýbám, neměly by ho děti a tak ho ani nekupuju. A když už by mi to sladké jooo chybělo, tak mám v šuplíku tekutou stévii z DM a použiji tu.
Naprosto se vyhýbám bílé mouce. Nejen té pšeničné, ale i té rýžové a kukuřičné (a že jich je všude dost). Kupuji celozrnnou mouku, hlavně špaldovou, taky žitnou (hodí se i na umytí vlasů a jak dobře...), k tomu pohankovou. Víc jich není třeba. Rýži celozrnnou basmati, těstoviny celozrnné. Hodně podobné těm pšeničným jsou pohankové, tedy rodina je přijala nejlépe, mně chutná většina, kromě ječných, ty fakt ne.
Ovocem šetřím (u sebe), stačí dva kousky denně, více je už příliš mnoho sacharidů pro mé redukční stravování. Úplně vynechávám banány.
Naopak zeleniny si dopřávám neomezeně (neplatí pro brambory, kukuřici a hrášek, zase ty sacharidy).
Mléko se snažím trochu omezovat, nahrazuji ho sojovou smetanou, rýžovou smetanou, někde nahradím vyvařenou vodou z ovesných vloček.
A jak dosáhnout vaření bez cukru a mouky? Třeba u omáček? Uvařit a rozmixovat zeleninu je to největší kouzlo, které existuje. Je to krásně sladké, krásně husté a stačí například přidat jen kopr a koprovka je na světě. (Třeba dnes takto udělám houbovou omáčku.)

Den začínám sklenicí vody a jablkem. Na těch jsem docela závislá. Jím čtyřikrát denně - snídaně, oběd, svačina a večerě. To vychází tak akotár na jídlo každé 3.5 až 4 hodiny.
Snídám kaše ve všech podobách (ovesné, žitné, ječné, pohankové). Ráno ty sacharidy tolik nevadí, z něčeho fungovat musím. Vločky rozvařím v mléce (tomu se nevyhýbám úplně, kupujeme přímo v našem kravíně čerstvé). To jím posypané dle chuti kokosem, mandlema, vlaškými ořechy, kustovnicí. Občas přidám karob.
Hodně moc jsem si taky oblíbila tuto raw kaši , tu milují i naše děti.
No a když je čerstvé a dobré ovoce, hlavně v létě, nakrájím si ho do misky, zasypu třeba slunečnicovými semínky, hrstí ovesných vloček a přidám bílý jogurt (udělaný doma z toho čerstvého mléka) takto.
Teď jak se ochladilo mi chutnají i teplé polévky, stačí talíř a jsem plná na dlouhou dobu a taky krásně prohřátá hned po ránu.

K obědu si dopřeju obvykle to, co celá rodina, jen oni mají jídlo + zeleninu, já zeleninu + jídlo. Prakticky to znamená, že mám talíř zeleniny a k tomu zbytek. Sacharidů, tedy rýže, brambor, těstovin (celozrnných samozřejmě) si dám max. dvě lžíce, víc ne.

Ke svačině si dám dle ročního období buď sýr a zeleninu, cottage a zeleninu, jogurt a zeleninu nebo nějakou pomazánku a zeleninové plátky. Znamená to mrkev na delší hranoly a k tomu mističku pomazánky (špaldová, tvarohová, čočková atd.). O víkendu si na tuhle svačinku dopřeju něco sladšího (špaldové muffiny, žitné brownies atd.)

No a večeře je už zcela bez jakýchkoliv sacharidů, obvykle listová zelenina, na ní nějaká tvrdší, která zasytí, třeba kedluben a k tomu nějaký sýr a šunka.

Pečivo téměř nejím, když ano, tak ke snídani a jen žitný kváskový chleba (celožitný). Občas ke svačině nebo salátu (dle situace a hladu) přidám celožitný knäckenbrot.

Toť vše :-) K tomu piju čaje, vodu a stravu doplňuji chlorelou, kterou jsem vyhodnotila jako přínosnou (naopak jsem upustila od ječmene, který je sice plný spousty dobrých věcí, ale užívala bych spíš nárazově pro období, kdy je to potřeba, ne trvale). K tomu jím 30g kustovnice denně, je plná vitamínů, prospěšná na hodně věcí a pomáhá hubnutí. A je dobrá a sladká k tomu.

Hroznou radost mi udělalo, když jsem si nedávno přečetla knihu mé oblíbenkyně Jillian Michaels a zjistila  u toho, že dodržuju skoro všechno (a došla jsem k tomu sama).
No a aby to nahlédnutí do mých návyků bylo kompletní...Každé ráno si dávám pozdrav slunci, opakování dle chuti a času, obvykle alespoň pětkrát. Asi třikrát za týden jdu ven s nordic walking hůlkami a jednou až dvakrát si dám intervalový trénink doma na běžeckém páse.

No a 9,5kg dole, v pase minus 10cm a doufám, že to není konec :-)

Jednu neřest ale mám. Kávu. Bez té nežiju, nefunguju a dávám si ji hned po sklenici vody s jablkem a pak ještě jednou až dvakrát v průběhu dne. No ale nějaká neřest mi zůstat musí, ne :-) (A miluju pivo, ale o tom už raději pomlčím, to do dietního režimu nepatří vůbec.)

Týden v rodinném kruhu

Tento týden nestíhám tvořit, vařit, uklízet. Máme týden doma s tátou, který má dovolenou. Chtěli jsme jezdit hlavně na výlety, ale počasí nám plány nějak překazilo. Nevadí, i tak si to užíváme.
Krásného jarního počasí jsme si užili v úterý, to jsme byli na krásném výletě. O tom více v dalším příspěvku.
Takže co u nás nového?

Mužem koupená biobazalka. Zdobí nám kuchyň. (Myslím tím, že za chvíli se mi na tu kuchyňskou linku už nic nevleze).

Ještě pořád krásně kvetoucí růžička ze sobotního vítání občánků. Trojka byl oficiálně přijat mezi občany naší obce, Jednička i Dvojka se chovali jako hrdí velcí bráškové. A růžička, kterou jsem byla při té příležitostí zástupci obce obdarována, stále krásně kvete a těší mě.

Naložili jsme si zase pickles. Tentokrát zelí, mrkev cibule. Už se těším, až bude k jídlu, mám ho moc ráda. Na chleba, do housky, k jídlu nebo i jen tak. Mňam.

A pořád zkoumám ze kterého konce začít s výrobou domácí kosmetiky. Špatně se mi shání přírodní kosmetika, musím se všema dětma do obchodu, což je tedy občas dílo. Kosmetiku  nepřírodní nesneseme, hlavně já ne. Před Vánocema jsem na to nějak pozapomněla, koupila si sprchový gel Nivea a dalších 14 dní jsem škrábala pupínky po celém těle. Nedávno jsem pro změnu používala tekuté mýdlo na ruce a celé ropraskaly do krve, nadělaly strupy a no...nic moc. Takže zkoukám jak začít vyrábět doma to své vlastní.

A že neuhodnete, co se chystám udělat jako první :-) (Neboť prací gel Ulrych se trochu prodraží a navíc pro něj taky musím do toho Brna.)

Jednička už delší dobu chodí a prosí, ať ho naučím číst. Nechtěla jsem, mám strach, že se pak bude ve škole nudit. Navíc do té jde až za další rok, teď mu bude v červnu pět. Ale tak o to prosil, tak se pořád snaží nějaké písmenko poznat, že jsem tedy couvla a začla ho to učit. Doma máme ještě po mně Ferdův slabikář. Líbí se mu, učí se básničky k písmenkům a nejedna návštěva odcházela s hlavou plnou berušky co běžela v brekotu a byla bosa bez botů.
Chtělo to ale nějaký jiný, chtěla jsem klasický slabikář, kde jsou ta obyčejná slova, obrázky atd. Narazila jsem jen na Český slabikář, který se mi zase tak moc nelíbil. Jenže než lítat po dalších obchodech, koupila jsem ho. Jsou v něm i cvičení na spojování obrázku s písmenky atd. Takže jako jo, jde to. Pak ale přišel objev této dokonalé knihy. No a nelituju, fakt ne. Líbí se mi, jak je kniha dělaná, jak je uspořádaná, jak je ilustrovaná. Všechno na ní je fajn. Navíc počítá s tím, že se dítě musí učit i výslovnost a mile poradí jak na to. Nám tohle teda s Jedičkou problém nedělalo, přišli jsme vždycky na radu kam dát jazyk, jak dát zuby atd. Ale proč to vymýšlet, když v knize už je to napsáno. A myslím, že spolu s Brouskem pro tvůj jazýček tuto knihu využije i Dvojka při výuce výslovnosti. Ten se teď naučil "š" a má z toho hroznou radost. Ale asi ne tak velkou, jako jednička, který jde po venku a volá: "Mami, podívej, tamhle je písmenko A a tamhle je písmenko M." atd.

Mám z nich radost. Jak je těší učit se nové věci, jak jim to jde, jak je samotné každý úspěch motivuje naučit se ještě víc.

Vafle

Tradiční nedělní snídaní jsou pro nás vafle.
Dlouho jsme dělali tradiční rodinný recept, který jsme si upravili dle vlastního uvážení.
Nedávno jsem ale procházela své Apetity, narazila na recept na trochu jiné vafle a jiné už neděláme. Jsou sice o dost sladší, ale vláčné, jemné, i muž se na ně už těší a původní odmítá se slovy : "Však si je udělejte, já si dám klidně chleba." Jednička ale raději ty první. No ono se to nějak srovná.
Zato v mazání máme všichni jasno - ochucený tvaroh (agávovým nebo datlovým sirupem, med) a domácí marmeláda, případně meruňková zavařenina. Máme sladký nedělní život :-)

Náš tradiční rodinný, leč upravený silně je tento:
500g hladké mouky (my dáváme špaldovou)
2 vejce
olej tak, aby byla správná rozlévající se konzistence
půl litru mléka
1 prášek do pečiva (bez fosfátu samozřejmě)
3 lžíce cukru
Tyhle vafle jsou pak tužší, nedají se rolovat, kdo je má takto rád, tak jsou dobré. Případně je dobré je štosovat na sebe na jeden talíř, pak překlopit druhým, otočit a brát ty co se pěkně propařily od spodu a tím pádem taky změkly.

No a my teď děláme tyhle (originální recept je z časopisu Apetit, únor 2015, recept Vafle s višněmi) - tohle je naše upravená verze ve dvojité dávce (pro 4).

300g hladké mouky (opět špaldová nebo dle chuti).
80g třtinového cukru
2 lžičky mleté skořice
2 lžičky jedlé sody
1 lžička kypřicího prášku (bez fosátů)
sůl
300ml mléka
120ml kysaný kefírový nápoj z tibetské houby (originál uvádí podmáslí)
120g másla
2 vejce (žloutky do těsta, bílky ušlehat na sníh a přidat taky)

Zkoušela jsem máslo nahradit olejem a nebylo to ono, vafle se hodně trhaly a neoddělovaly se dobře od plotýnky.

 Na naší milované dudlišňurce se nám utrhla stužka na konci. Byla jsem z toho špatná a vymýšlela jak to rozpárat, všít novou a přitom to celé nepokazit. No a při prohlížení jednoho blogu (a jejího obchůdku) jsem se insirovala a zakončila šňůrku také tak, pěkné a rychlé řešení ne ;-) A alespoň mě to donutilo konečně rozbalit ty kleště na patentky, které tam leží už pěkně dlouho a s obavami kolem nich chodím. Zase a opět jsem takový malý poseroutka a měla strach je vyzkoušet. No, co na to říct. Existuje něco snazšího? Něco, čeho bych se musela obávat ještě méně než této činnosti? Ne. Zase měl strach jen velké oči.

 No jooo, jsou tam drobky, přiznávám :-D

Pátek 13

Letos už podruhé a to je teprve březen. Ale jsem o to víc ráda, já prostě miluju číslo 13. A čím víc ho mají lidi neradi, tím já ho mám raději. Už jako malá jsem se rozhodla, že to bude můj šťastný den a řídím se tím. Funguje to, síla mysli ji nade vše.

Taky jak by mohl být špatný den, kdy hned po probuzení dostanu srdíčko z lásky...

Omrknu krásně bublinkovatý a silný kvásek...

A hned i ochutnám výsledek jeho práce v  TOMTO naprosto dokonalém chlebu, který jsem hledala beze srandy snad několik let.

Tak přeji šťastný pátek 13 i vám všem!

Domácí zapékané müsli

Tak jednoduché.
Tak dobré.
Tak ZDRAVÉ.

Předpokládám, že je na něj více receptů. Některé doporučují dělat ho na pánvi, některé péct, někeré s cukrem a špaldovou moukou, některé s medem. Tady je návod  na to naše.

1 balíček ovesných vloček (lze půl na půl ovesné a žitné)
1 balíček rozinek
1 balíček mandlí
1 balíček kokosu
med, sladěnka

V velké míse se smíchají ovesné vločky s kokosem, přidá se tekutý med a sladěnka (dle toho jak kdo má rád sladké, ale cca 6 lžic dohromady, mělo by to zůstat sypké, trochu hrudkovat to může).
Pořádně prohníst rukama, až je poznat, že je vše pěkně spojené. Pak přidat rozinky a mandle, pořádně promíchat. Vysypat na mělký plech s pečícím papírem (v případě hlubokého častěji prohrabovat) a dát péct. Já peču na 150 tak 20-30 minut. Hlavní je dávat na to pozor a vytáhnout raději dřív než později, rádo to zhořkne, když je vše opečeno moc. V průběhu pečení promíchávat, aby se správně propeklo vše. Správná směs je sypká, trochu šustí a je do zlatova. Po vytažení nechat vychladnout, vařechou trochu roztlouct spečené kusy a opravdu vychládlé dát do uzaviratelných nádob (prostě uchovat v suchu, ať směs nenavlhne), já na to mám sklenice z Ikea.

Dobrou chuť :-)

Nejlepší recept na cuketu

Pro nás je tohle opravdu ten nejlepší recept jak zpracovat cuketu. Výsledná směs se hodí nejen na topinky, jak je v názvu uvedeno, ale také (a hlavně) do těstovin.
Takže když se v zimě stane, že člověk vůbec nic nestíhá, má hlad jako vlk a doma nikde nic, stačí vytáhnout tuhle dobrotu, uvařit špagety a vynikající jídlo je hotovo.
Naše rodina tento recept prostě miluje, cuket vlastně nic jiného ani neděláme (teda kromé polévky a zapékání s těstovinama).

Malé radosti

Je potřeba dělat si malé radosti a učit to i děti už od mala. Bez nich by život fungovat nemohl.
Třeba večerní usměvavá krupice s datlovým sirupem.

:-)

Gurmánské okénko - hamburgery

Ve čtvrtek jsme byli ve městě. M1 našel svou milovanou kabelečku na hračky od Nicenky, dal si do ní všechno co má ze všeho nejraději. Pastelkovníky (svůj i bráchův) - taktéž od Nicenky, autíčko, omalovánky a HLAVNĚ své nejmilovanější medvídky. Má je od půl roku, našel si je sám, postupně, oba stejné. Nejde bez nich do školky, nejde bez nich spát, u oběda je má vedle sebe na stole. No a tak si kabelečku hrdě nesl, až v cukrárně (což jsme nevěděli) kabelečku odložil, vzal zmrzlinu a šel. Doma jsme to zjistili a dětské neštěstí a velké drama bylo na světě. Plakali jsme všichni. Představa co vše v kabelce bylo, jak moc měl všechny z těch věcí rád, fakt, že už je nikdy neuvidí...to vše dohromady způsobilo úplné slzavé údolí.
Zahájili jsme detektivní činnost. Táta jako hlavní Sherlock Holmes vyrazil časně ráno obhlídnout celé náměstí, volal na místa kde jsme byli, čekal na zahájení otvírací doby. Až okolo 11 dopoledne jsme se dozvěděli úžasnou zprávu, že kabelka byla nalezena a uschována v cukrárně. Umíte si představit to štěstí a radost malého dítěte, když se všechny jeho věci našly. Jsme vděční milé obsluze a děkujeme!!!

Byli jsme nadšení, spokojení, venku se udělalo krásně a tak jsme se rozhodli to celé "oslavit" společným grilováním. Nechtělo se nám dělat nic obvyklého a zároveň se to muselo vlézt na náš maličký elektrický gril. Tak jsem navrhla domácí hamburgery.

Udělala jsem bulky (klasické rohlíkové těsto) a k tomu vepřenky, které byly nedávno v Apetitu jako recept Zdeňka Pohlreicha. K tomu cibule, hořčice, rajčatový salát a chutná večeře byla na světě. Přitom z libového masa a domácích rajčat. Snad jen ta bulka mohla být celozrnná, ale tu u nás jím akorát já, zbytek raději tu bílou. Tak snad příště.