úterý 25. listopadu 2014

Pupajz

No a teď nějakou dobu asi budou tvořící příspěvky chybět, protože mě čekají jiné starosti, které se dostaví každým dnem.


(Není na takovýto pupajz potřeba nějaké zvláštní povolení??? :-) )

Tak dodávám edit v lednu. Pupajz měl 4,5kg a narodil se až v prosinci. Už se nedivím, že to bylo tak na zvláštní povolení. Ale už teď mi ten velký pupík chybí. Ten tvar, to kopkání uvnitř, to povídání si a představy jak asi bude vypadat ten malý človíček uvnitř. Máte to taky tak? Mám pocit, že nejvíc mi pupík chybí v tu chvíli, kdy o něj přijdu. Pak to slábne a slábne až si na to docela zvyknu. Jasně, mám v náručí jeho obsah, ale i tak mi prostě chybí. Už si nepřipadám tak krásná, výjimečná, už jsem sama za sebe bez pupíku, bez toho snění co a jak a i když si užívám mít jeho obsah v náručí, chybí mi to.

Hotová deka...

...chlouba má největší, která mě zaměstnávala věšinu času poslední dobou.
Ale musím se pochlubit, jsem na ni patřičně hrdá :-)

Veliká je stejně jako peřina, přesně jak si M1 přál. Barevná je nakonec malinko jinak, než jak bylo plánováno, protože nabídka naší malé galanterie je značně omezená.

Musela jsem si udělat plánek, abych nepopletla barvy a věděla, jaký rozměr a na kolik čtverců udělat.






Na konci jsem byla docela ráda, že je hotovo. Musím říct, že dělat pořád dokola ta stejná kolečka a čtverečky není nic pro mě. Nakonec mě snad nejvíc bavilo deku sháčkovat a hlavně pak udělat ozdobný lem.

Inspiraci na deku jsem vzala tady. Háčkovala jsem Ladou Luxus, háčkem č. 3,5. Sháčkovávala jsem dle tohoto návodu. Mimochodem návody na háčkování od této paní jsou úžasná a dle ní jsem dělala i vlnkovanou deku. Chápu do zcela dobře, přestože anglicky moc dobře neumím.
Obháčkovat jsem to chtěla, aby deka byla taková pěkně upravená a měla modrý klučičí lem. Nakonec jsem nejdřív celou deku obháčkovala bílými krátkými sloupky, poté zvolila obyčejné obloučky (1KS, 1 vynechat, 4DS do 1, 1 vynechat, 1 KS).
Samotné čtverce vznikly dle tohoto návodu. Jen jsem v něm měla malinko zmatek a kolečka na konci trochu předělávala, při obháčkování do čtverce mi chybělo jedno oko. A tak jsem došla na to, že poslední kruhová řada musí mít 48DS (ne 47 jak uvádí návod).

A tady je výsledek. Jsem na sebe docela pyšná. Že jsem se nezalekla většího projektu, že jsem ho nevzdala a že se mi výsledek, dle mého, celkem povedl :-)




Vesty

Společně s ochlazením si kluci oblíbili vesty. Ty z loňska už ale byly malé, bylo potřeba udělat nějaké další.
Teplákovina ale došla, ze zbytku vyšlo jen na jednu pro každého. Jsou šedé, aby se daly kombinovat s ostatními věcmi. Ale jsou takové moc obyčejné, chystám se ještě objednat nažehlovačky, ať je něčím vylepšíme.


Rychlotrika

Déle než měsíc jsme měli sušičku v servise. Teda poté, co ji konečně odvezli, dohromady se to táhlo skoro 2 měsíce než ji opravili. A to je rok stará a k ní prodloužená záruka na 5 let. No děs.

Oblečení, hlavně to pro kluky, je ale přizpůsobeno tomu, že jeden den se ušpiní a druhý den odpoledne to tahám ze sušičky čisté. Není tedy potřeba mít toho tolik (a docela se tím ušetří to, co se na elektrice spotřebuje).
Co ale ve chvíli, kdy máme sušičku pryč, oblečení všechno ve špíně, vypraná jedna jediná pračka, ta schne na sušáku tři dny a my jsme pozvaní na narozeniny? Nahý tam M1 přece jít nemohl.
Tak jsme prošli zásoby, M si vybral látky a udělali jsme rychlá trika, ať má v čem jít.
A spokojený je velice.

První volba padla na ještěrky. Jsou tenčí než jednobarevné látky, které mám doma, proto jsem raději látky nekombinovala. Měla jsem obavu, co by udělaly tlustší rukávy k tenčím předním a zadním dílům.


U druhého trika kombinace s jednobarvnou látkou možná byla a tak jsme další kus dinosaurů ušetřili na příště.


M je spokojený, z triček si moc rád vybírá dle nálady a parádí se v nich. Má radost, že všechna trika jsou z látek, která si sám vybral.

Recy tepláky

Dlouho jsem na blog nic nedala. Není to tím, že by se nic nedělo a já nic nedělala, spíš naopak, jen není čas ani chuť sedět u PC.

Taky stroj byl v servise a vrátil se jako vyměněný. V mezičase bylo potřeba akutně udělat klukům nějaké tepláky. Doma jen overlock, teplákovina žádná. Tak jsem prošla pytel s vyřazenými věcmi po mně a manželovi, přidala náplety a vznikly dvoje tepláky.

Pro M2 z mých extra starých a hodně dlouho nošených tepláků. Byl trochu problém najít neporušenou látku, někde byla díra, někde zase fleky od sava, jak jsem drhla dodělanou komoru loni v létě. No nakonec se podařilo.


Pro M2 z nějakých nepadnoucích tepláků, které ležely a nikdo je snad pořádně ani nenosil. Taková celkem nekvalitní teplákovina, ale slouží dobře.



pondělí 20. října 2014

Mikina Danai

Rozhodla jsem se zkusit svou historicky první mikinu. Mikina Danai od Farbenmixu se mi zdála jako dobrá volba. No...na šití asi ano. Ale střih mě teda v reálu vůbec nenadchl. Otvor na hlavu je docela hodně veliký, celá mikina je děsně široká. A střih, který měl dle velikosti sedět menšímu, je v reálu na většího. Takže buď si budu muset střih opravdu hodně upravit nebo zkusím (a to asi spíš) nějakou mikinu z Ottobre, kde věci obvykle sedí lépe.


Navíc mi už hrozně stávkuje stroj, skoro se s ním nedá šít. A tak je jakékoliv šití na něm úplné utrpení. Musí do servisu a já zrovna potřebuju udělat ještě tolik věcí...

A odvéz se mi ho tam ani v nejbližší době nepodaří, protože kluci jsou nemocní a jen tak asi ven nepůjdou. Už jste někdy slyšeli o syndromu ústa-ruce-noha? Moc velká chuťovka. Mírnější podoba vypadá nějak takto...


A to ještě tyto největší boláky jsou nic oproti bolákům na jiných částech těla. A takto vypadá většina těla. U toho s mírnější podobou, který měl "jen" 39. Ten druhý, chuďatko malé, měl 40 a už teď, kdy se to teprve vysévá, je jasné, že na tom bude mnohem hůř.

To pak jde stroj stranou, samozřejmě.



Nejlepší recept na cuketu

Pro nás je tohle opravdu ten nejlepší recept jak zpracovat cuketu. Výsledná směs se hodí nejen na topinky, jak je v názvu uvedeno, ale také (a hlavně) do těstovin.
Takže když se v zimě stane, že člověk vůbec nic nestíhá, má hlad jako vlk a doma nikde nic, stačí vytáhnout tuhle dobrotu, uvařit špagety a vynikající jídlo je hotovo.
Naše rodina tento recept prostě miluje, cuket vlastně nic jiného ani neděláme (teda kromé polévky a zapékání s těstovinama).


úterý 14. října 2014

Vylepšené kalhoty

Před časem jsem tu psala o tom, jak se chystám vyspravit staré kalhoty pro kluky- tady.
Ty pro M1 byly celkem snadné. Roztřepené okraje jsem objela na overlocku, zahla dovnitř (měl je delší). A na zašívané místo a prodřená místečka okolo jsem lípla jednu nášivku a bylo vyřešeno.

Na začátku vypadaly takto.
 


Teď jsou z toho kalhoty na normální nošení, ve kterých se do města stydět nemusí.



U M2 to bylo trochu složitější.
Spodní strana nohavic byla prodřená dole i nad lemem, prostě na odpis.



Na kolenách byly rifle prodřené, docela dost.



Pořád jsem přemýšlela jak to udělat co nejlépe, jakou na ně použít látku. Poradila jsem se s mámou, měla dobrý, leč pracný nápad :-) Ale pustila jsem se do toho. Kolem těch kolen jsem kalhoty rozpárala (a nadávala na dvojité šití), dala celý pruh nové látky. Spodek jsem obroubila stejnou látkou až nad prodřené části. Chtěla jsem využít také mámin nápad, použít na to modro-červené káro. Vypadalo by to fakt skvěle. Ale musela bych lítat po městě, utrácet další peníze, no nechtělo se mi do toho. A tak jsem dumala, hledala, až jsem našla látku, ze které na jaře vznikl první pokus kloboučku. Tak bude mít frajer vlastně hned celý komplet. A tu je výsledek.



Na něm to vypadá moc hezky. Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak šílené jsem kopyto, jak má spodní lem hned vyrobenou díru a jak se mi vůbec nelíbí to ušití z vnitřní strany atd.
Koukejte na to z dálky a já budu dělat jakože nic, jo ;-)



sobota 11. října 2014

Rozdělaná deka

Ono to vypadá, jakože se dlouho nic neděje. Děje, jen jsem pracovala pořád na dece a na nic jiného mi nezbývají momentálně síly, tak bych spala, kdybych mohla.
Myslela jsem si, že je deka hotová, M1 po shlédnutí prohlásil, že chce větší. Dospěláckou. No to bych toho musela mít snad třikrát tolik. Tak jsem vymyslela takovou střední velikost, nicméně i na tu toho musím udělat ještě jednou tolik než mám. Nevadí.
Jen mám v plánu ještě hromadu věcí, sil málo a čas tlačí. Co nadělám, něco nestihnu, ono se to nezblázní.


čtvrtek 2. října 2014

S liškama

Tunika pro Rozárku. Slibovaná asi 3/4 roku. Ostuda a největší kostlivec, kterého mám. Koupila jsem tehdy pro ni látky 2 s tím, že jednu beru za sebe a dostane to k narozeninám...dubnovým...chjo :-)
Takový kostlivec už je v hlavě velmi nepříjemnou myšlenkou. A bylo na čase to změnit.
Jedna je nastříhaná a čeká na ušití, dostane ji nakonec k Vánocům a určitě se tu s ní pochlubím. Jedna předána dnes a tím největší kostlivec odškrtnut. Uffff, takový kámen se srdce už dlouho neletěl.

A teď pár detailů. Věděla jsem, že tunika musí být delší než ta pro neteř, trochu širší a delší rukávy. A celkově o číslo větší. Nějak mě ale překvapilo, že se mi kvůli tomu nevešly dva spodní díly nad sebe na látku a tím pádem na rukávy nevyšlo...na dlouhé teda. Tak improvizace, rukávy dvoubarevné, přece nebude v zimě chodit s holýma rukama.
Jinak vínová látka je téměř nenošené reklamní triko :-) Nač kupovat novou látku, když triko leží ladem. Vínový lem zase není úplně stejný odstín, ale nebije to tak do očí. A navíc jsem si ho vyptala jen na dvě tuniky od jedné známé a nedošlo mi, že rukávy na tunice taky mají být s lemem. No nevadí, udělala jsem je jen zahlé.

A tunika pasovala na chlup!!! Vše široké i dlouhé jak má, rukávy by snesly o 2 cm méně, ale i nezahnuté nepadají. Tak super. Teď ještě tu druhou a můžu se pustit na další věci, které potřebuju stihnout a mám na ně už jen 7 týdnů než se narodí ten malý kulíšek a starosti budou úplně jiné.

Vždyť zítra už nesu do práce papír s mateřskou, no je to možné?


středa 1. října 2014

Tak trochu zbytkové triko

Další triko pro M1. Tuhle látku s bagrama si vybral už někdy před půl rokem, hrozně z ní chtěl triko. Jenže já tyhle drahé designové látky kupuju vždy jen po půl metrech a doplňuju s jednobarevnýma z důvodu ceny. Ono je pak z toho více kusů ozdobených fešáckou látkou.
Bagry si ale vybral už M2 na kuklu, byly z toho dvě a tak zbylo jen na přední díl trika. Problémem byla doplňková látka. Hodí se k tomu tmavě modá, tu nemám, žlutá, tu nemám, šedá, tu mám jen tmavou a triko by bylo moc tmavé. No tak jsem zadní díl udělala šedý, přední díl bagry a co s rukávama? Našla jsem staré žluté triko, dva rukávy z něho vyjdou, jupí :-)
Pak ovšem náplety. Žlutý nemám, šedý nemám, tyrkysový nemám. Hodil by se aspoň trochu tmavě modrý? Hodil...Takže hodící se barvy jsou tam nakonec všechny. Je to trochu divočina, ale děti mají mít zajímavé a veselé oblečení a ne jenom módní kousky, no ne.

Taky střih jsem si upravila, do šířky má o 3 čísla menší než potřebuje, aby mu to nebylo široké, do délky klasická velikost. A sedí dobře. Hurá.



Malé radosti

Je potřeba dělat si malé radosti a učit to i děti už od mala. Bez nich by život fungovat nemohl.
Třeba večerní usměvavá krupice s datlovým sirupem.

:-)


Opičáci

U Mráze jsem vyrala klukům látku s opičkama. Je ale tenčí než oboulíc co mám k tomu na doplnění doma. Tak jsem se rozhodla, že hlavní díly budou oboulíc a rukávy s opičákama. A aby nebylo triko jen tak tmavé, jednoho opičáka jsem propašovala i na přední díl.
Jen je náš M1 trochu hubeňour a tak mu je triko dost široké. Pro další trika jsem poučena. Nosit se ale dá, to je hlavní.



pátek 26. září 2014

Zase mě překvapil

M1 mě překvapuje stále. Je to kluk, rarach, divočák. Ale taky taková moje holčička, citlivá a vnímavá k tomu. Asi se pro něj opravdu hodí ten blíženec :-)

Jeho milovaná sestřenice má narozeniny. Má 4 roky, stejně jako M1. Když jsem mluvila o tom, co jí ušiju k narozeninám, dělal, že neslyší. Najednou přišel a říká maminko, musíme koupit hrníček, abychom ho mohli dát B. k narozeninám. Takový jako máš ty po pradědečkovi, aby ho měla ráda a dobře se jí z něho pilo. Aby jí dělal radost. Byla jsem mírně v šoku, že čtyřleté dítě (a kluk k tomu) nad takovýma věcma přemýšlí.

Tak jsme se vydali do města nějaký hrníček koupit, jelikož ten po pradědečkovi jí, logicky, dávat nebudeme. Chtěla jsem mu nechat úplně volnou ruku, ale nejdříve vybral Krtečka, pak Mašinku, šel po věcech, které se líbí jemu. Tak jsem mu jen naznačila, že B. je holčička, že holčičkám se líbí jiné věci a ukázala ty řady, ve kterých jsou hrníčky pro holčičky. Měl hned jasno. Sovička a barevná k tomu...

Tady je, hrníček s láskou vybraný.


No a když už jsem tam byla a viděla hned vedle ten s pomněnkama, který jsem si tak přála (teda přála jsem si ten velký vařák a tento je jen na 300ml, ale i tak...), hned jsem si ho koupila.


No a z města jsme se vraceli spokojení oba, dnes všechny dary předáme. Snad se bude líbit šitá souprava i hrneček a B. bude spokojená jak bleška v kožíšku ;-)

čtvrtek 18. září 2014

První pokusy o kuklu

Na srazu, ze kterého jsem se vrátila bohatší nejen o zážitky, jsem koupila pro M1 dinosauří kuklu. Nikdy jsem klukům kukly moc nedávala, raději máme ty čepice, nevím proč. Ale když pak na podzim, případně v zimě (když není sníh), jezdí na kole, tak pod helmu nacpat čepici je tedy mistrovské dílo.
No a protože na místě byla v potřebné velikosti jen jedna kukla, rozhodla jsem se doma druhou zkusit udělat sama. Zdálo se mi to hodně jednoduché. Střih byl na stránkách Ottobre volně ke stažení (já se k němu dostala od jedné hodné duše, která mi ho poslala mailem, takže práce s hledáním nula). Jen teda asi soudruzi ve Švédsku udělali někde chybu, kukla prostě vyšla příšerně malá. M2 má obvod hlavy 48, ale výsledná kukla vel.48 bude spíš tak pro šestiměsíčního synovce. Tak mu dovezu dáreček, alespoň mu můžu dovézt taky něco, když sestřička bude dostávat k narozeninám spoustu věcí. Nebude se cítit ochuzený.
Lem jsem, pravda, trochu neodhadla, je hrozně uzoučký. Uvidíme, co to udělá na jeho hlavě, kdyžtak ho vypářu a dám širší.


To bylo včera. Dnes jsem v zápalu radosti z osatních povedených věcí udělala kuklu vel. 52, švové přídavky k tomu a je M2 akorát.


Tak mám radost, že se povedlo. Látku si vybíral sám. Měla být původně na sváteční triko pro M1 (tu látku si vybral sám), nakonec po dvou pokusech na kuklu zbylo jen na přední panel trika. Nevadí, i tak bude krásné, doplníme to jinýma barvama a tričko bude jak lusk. To ale zase příště.


Pro neteř

Vymýšlela jsem co neteři k narozeninám. Napadla mě nějaká pěkná tunika. Hledala jsem vhodný střih, nemohla najít nic dle mé představy.
Až jsem pak našla v Ottobre střih podobný, jen na můj vkus hrozně přečančaný. Tak jsem ho mírně "oholila" a udělala jen tak jak jsem chtěla. Taky jsem přidala náplety na rukávy místo klasického ukončení.

S výběrem látek jsem si dala záležet. Objednávám přes internet (převážně) a dopadlo to tak, že barva nápletu není úplně taková jak měla být. No nevadí, je to lepší než tam dát úplně jinou barvu.
Tady je výsledek.


K tomu se samozřejmě nabízí do sady taky legínky, aby byla ve školce velká fešanda. A tak jsem udělala i ty. Tady je nehodící se lem vidět docela dost, ale zase tak strašné to, myslím, není...


Koukala jsem pak na zbytky látek a přemýšlela, co s nimi budu doma dělat, když mám samé chlapáky a zkusila jestli náááhodou nevyjde ještě na zbytkové tričko. Vyšlo :-) A tak může fešanda k legínům střídat dle nálady (a ušpinění, ehm...) tričko i tuniku.






A ještě celá sada dohromady.





Snad se to bude té naší fešandě líbit.

(A jako vedlejší produkt jsem konečně překonala tu šílenou panickou hrůzu z řasení na tunice. No kdybych věděla, že to bude tak, ale TAK primitivní, už by nějaká tunika vznikla dávno. Takže Rozi, těš se, teď už tunikám pro Tebe nebrání opravdu nic - kromě toho času teda...)

úterý 9. září 2014

Fialové kalhoty

...pro kamarádčinu dceru. Ušité v neděli ráno, odpoledne předané. Kazilo se mi při práci vše co mohlo. Ale dopadlo to.
Měla jsem trochu problém udělat střih, protože dotyčná holčička je naprosto jiný typ než moje děti a tak nebylo na kom to poměřovat a upravovat. Ve výsledku jí to nakonec sedělo docela dobře. Jen příště musím udělat vyšší pas a nohavice naopak kratší. Prý to už nemusím upravovat, není to třeba, ale pořád na to myslím,  že jsem to měla ještě trochu předělat. Taky to tak máte? Že předáte věc a pořád přemýšlíte, zda poděkování nebylo spíš ze slušnosti a ve skutečnosti bude věc ležet, protože nesedí?
Snad to nebude tento případ :-)

No a kalhoty vyšly materiálově asi na 30Kč, protože ten krásný fialový manžestr (který nejde vůbec reálně nafotit) jsem koupila v sekáči. Byla to taková delší nudle, takže ze zbytečku už asi nic moc nebude, ale na kalhoty vyšlo a to je hlavní. Taky jsem si trochu užila fialové místo modré, zelené, černé...prostě aspoň jinde se musím realizovat s těma holčičíma barvama :-)

Střih je stejný jako u kalhot pro M1, jen bez vyztužení na kolenou.


Stejné jsou i kapsy, které tady šly lépe vyfotit než u černé barvy kalhot pro M1.


Ještě máme domluvené nějaké tuniky. Ale nějak se k nim nemůžu dostat, asi hlavně ze strachu kvůli řasení :-( Já ho ale překonám, musím. Neteř má za 14 dní narozeniny a už teď přemýšlím co přesně a kdy vyrobit a když už vyloženě musím, tak se do toho pustím strach nestrach. Tak držte palec ať to dopadne.

sobota 6. září 2014

Proměna staré tuniky

Měla a chtěla jsem dnes dělat kalhoty pro kamarádčinu dceru. Nějak jsem se ale cítila bez nálady, bez nápadu, bez chuti. Přemýšlela jsem nad věcma, které mám doma a nenosím je. Přemýšlela jsem a přemýšlela...

V sekáči jsem si asi před půl rokem koupila takovou tuniku na ramínka.

 
Líbil se mi hlavně vzor.


Jenže když jsem si ji několikrát zkusila obléct, tak při chození se výstřih dostával trochu hodně kam neměl a obnažoval více než snesu. Což jsem při rychlém zkoušení na místě nezjistila, to až při snaze tuniku nosit.
Protože se mi ale opravdu líbil ten vzor, pořád jsem přemýšlela co s ní provést. A tak přišla řada zase na jednu odpolední recyklaci. Zabere mi to vždy hromadu času, není to nikdy dokonalá práce, protože jsem opravdu amatér začátečník. Ale i tak jsem s výsledkem docela spokojená.

Začala jsem mít ráda vrstvení oblečení. Sukně nemůžu moc nosit kvůli silným nohám, přesto se mi ale velmi líbí je na sobě mít. A tak jsem začala nosit legíny a na tom sukni. Nemusím se pak až tak trápit délkou sukně, nemám strach, že bude vidět víc než má být. A tak jsem si k hnědým legínům udělala novou sukni.


Je obyčejná, rovná, nahoře do gumy. Samozřejmě volná tak, aby v pase netáhla na momentální větší břuško.
Vznikla jen ustřižením pod  původním stahováním na tunice. Pořád jsem si ale prohlížela ramínka na té zbývající části. Líbilo se mi jak jsou řešené, nechtělo se mi je vyhodit. Tak jsem si je tak různě skládala, dělala blbiny pro zábavu. A vznikl nápad.
Vzala jsem obyčejné černé triko z Lidlu.


A udělala jsem s ním hrozně bláznivou věc :-D Proměnila jsem ho po svém... (dosti infantilním způsobem). Černých triček mám hodně, každý jich má hodně. Ale kdo má triko se zajícem :-)?



 No a celé dohromady to hodlám nosit takto.


A takto to vypadá na té břuchaté modelce :-) Neboli modelka ala "Kinder vajíčko".


Teď ještě abych v tomto modelu při spatření lidí nevzala do zaječích...

Gurmánské okénko - hamburgery


Ve čtvrtek jsme byli ve městě. M1 našel svou milovanou kabelečku na hračky od Nicenky, dal si do ní všechno co má ze všeho nejraději. Pastelkovníky (svůj i bráchův) - taktéž od Nicenky, autíčko, omalovánky a HLAVNĚ své nejmilovanější medvídky. Má je od půl roku, našel si je sám, postupně, oba stejné. Nejde bez nich do školky, nejde bez nich spát, u oběda je má vedle sebe na stole. No a tak si kabelečku hrdě nesl, až v cukrárně (což jsme nevěděli) kabelečku odložil, vzal zmrzlinu a šel. Doma jsme to zjistili a dětské neštěstí a velké drama bylo na světě. Plakali jsme všichni. Představa co vše v kabelce bylo, jak moc měl všechny z těch věcí rád, fakt, že už je nikdy neuvidí...to vše dohromady způsobilo úplné slzavé údolí.
Zahájili jsme detektivní činnost. Táta jako hlavní Sherlock Holmes vyrazil časně ráno obhlídnout celé náměstí, volal na místa kde jsme byli, čekal na zahájení otvírací doby. Až okolo 11 dopoledne jsme se dozvěděli úžasnou zprávu, že kabelka byla nalezena a uschována v cukrárně. Umíte si představit to štěstí a radost malého dítěte, když se všechny jeho věci našly. Jsme vděční milé obsluze a děkujeme!!!

Byli jsme nadšení, spokojení, venku se udělalo krásně a tak jsme se rozhodli to celé "oslavit" společným grilováním. Nechtělo se nám dělat nic obvyklého a zároveň se to muselo vlézt na náš maličký elektrický gril. Tak jsem navrhla domácí hamburgery.


Udělala jsem bulky (klasické rohlíkové těsto) a k tomu vepřenky, které byly nedávno v Apetitu jako recept Zdeňka Pohlreicha. K tomu cibule, hořčice, rajčatový salát a chutná večeře byla na světě. Přitom z libového masa a domácích rajčat. Snad jen ta bulka mohla být celozrnná, ale tu u nás jím akorát já, zbytek raději tu bílou. Tak snad příště.
 



středa 3. září 2014

Vysprávky

Teď nebyl moc čas tvořit něco super úžasného, na řadu přišly vysprávky.
Znáte to...hromada věcí na stole, které čekají na zkrácení, zašití, dodělání atd. Nic vhodného k chlubení, i když radost mi tento odškrtnutý rest udělal tedy. Tedy jeho části...

Chystám se teď nějak vylepšit dvoje kalhoty.
Dostali jsme je z x-té ruky, je to na nich znát a přijde mi škoda je vyhodit, když mají takový potenciál :-)

První jsou pro M1. Šikovné kapsáče...z dálky...


 Z blízka je pohled trochu horší. Pod kapsou vydřená barva, vetchá látka, zašívaná díra.


 Nohavice jsou děravé, otrhané a ještě flekaté.


Něco je třeba s nimi vymyslet, že ano :-)

Druhé jsou rifle pro M2. Nosil je už M1 a co bylo načato, dokončil zcela.
Už z dálky je zřejmé prodření na kolenou.


 Z blízka samozřejmě ještě víc.


 No a detail nohavic hovoří sám za sebe. Otrhané, nad spodním lemem prodrané.

Jste zvědaví co s nima provedu? Já zatím taky :-D