pátek 30. ledna 2015

Archivní 2. - kalhoty


Na tyhle kalhoty jsem dosud hrdá. Upravila jsem si střih na padnoucí kalhoty a chtěla to zkušebně ušít z něčeho zbytkového. Kostkovaná látka je za pár korun ze sekáče a červená je zbytek dekorační látky z Ikei. Po ušití se mi ale kalhoty tak líbily, že jsem jiné už nedělala a M1 j nosil až do zimy. Teď jen doufám, že až budu chtít vytvořit další, vzpomenu si dle kterého střihu a jak jsem je udělala...




čtvrtek 29. ledna 2015

Archivní 1. - kraťasy

Teď zrovna nešiju. I když bych hrozně ráda. Chystám se  na nějaké pletení a háčkování, ale kdy se k tomu dostanu nevím. Miminko si žádá svůj čas a je pro mě určitě důležitější než tvoření. Protože mám ale pár fotek z léta, rozhodla jsem se přidat ty.

Dostala jsem od mamky tři látky. Světle modrou pruhouvanou, tmavě modrou pruhovanou a tutéž ve žluté. Žluté je maličko, z té asi moc neude. Ale ze zbylých dvou jsem se rozhodla udělat kraťasy pro kluky. Ať mají podobné a ne úplně stejné.



No a jsem zvědavá, jestli letos vyjde z té žluté varianty na stejné kraťásky pro V, aby byli kluci na první pohled všichni naši :-)´(Teda ne, že by to nebylo poznat už z podoby, která je opravdu nezaměnitelná a nejednou padl dotaz, jestli máme dvojčata.)

úterý 27. ledna 2015

Hurvínek

Při nedávné návštěvě jsme si přečetli kousek z této knihy.






Kniha byla postaršího data a tak samozřejmě nejde sehnat. A já se obávám, že Hurvínek, který jde sehnat dnes, nebude psaný tou krásnou formou češtiny, kterou byl psaný tento. Ale nemám moc nápadů, kde shánět. Jedině snad procházet antikvariáty.
Ale pokud ji někdo máte možnost číst, určitě doporučuji, nám se líbila moc.

Sněhulák

Už jsem si myslela, že letos nebude. Uplynulou zimu nebyl ani jeden a roky předtím byli kluci tak malí, že to prostě nešlo.
Tak tady je jejich hisoricky první sněhulák.


Technické muzeum v Brně

Strávili jsme tam celé odpoledne a fakt jsme si to užili. Začíná mi nějak procházet mé předsevzetí jít každou sobotu za nějakou kulturou, zajímavostmi, na výlet. Prostě nesedět doma. Na jednu stranu sice chápu svého muže, který je celý týden od rána do večera v práci, že by raději víkendy trávil u televize, u počítače, prostě nějak odpočinkově. Ale já chci, abychom alespoň jeden den všichni společně dělali něco pěkného.

No a tak uplynulou sobotu padla volba na Technické muzeum. Docela jsem se bála, že půjde jen o obdivování motorek...

 starých aut...


letadel...



a jiných chlapských záležitostí...


Ale naštěstí ne, na své jsem si přišla i já v podobě staré prodejny oděvů pro dámy...


prastarého šicího stroje... (který ne a ne přes to sklo normálně vyfotit)

 a huddbních nástrojů, hracích skříní aj. ...


A pak taky my všichni, ktere zajímá jak se dříve žilo...




 


Zajímavá jsou ovšem tato zjištění.
1. V minulosti bych se bála jít nejen k zubaří...


ale taky ke kadeřníkovi...


2. Asi jsëm starší než si připouštím, protože když už i můj první telefon je v muzeu, tak nebudu taková mladice jak si myslím :-)


pondělí 19. ledna 2015

Krmení divé zvěře

...zvěře z dob dávno minulých.
Kluci nejsou lakomí a své kamarády taky dobře nakrmí :-)
Tyhle fotky jsem našla zapomenuté ve foťáku.


Mimochodem taky takhle vaše děti jí? Že všechno nakoušou, ožmoulají, vyšťourají, div že to nepřetvoří v něco jiného a teprve pak to sní?


Kam i čert může

Přesně tak se jmenuje výstava, která mě zlákala v sobotu. Koukala jsem na akce, na které bych mohla jít i s dětma. Chci, aby se kluci učili vnímat také umění, aby jim nebyly výstavy cizí. A zalíbila se mi výstava Kam i čert může (na hradě Špilberku). Tak dlouho jsem plánovala jak to udělat, abych zvládla první pořádnou akci po porodu se všema dětma, až  jsem oba starší M poslala s tátou na bazén a na výstavu šla sama s nejmenším V, který ji celou prospal. Nebyl to záměr, prostě jsem tak dlouho plánovala, až jsem to přeplánovala. Nevadí. Kluci si užili bazén s tátou a babičkou a já výstavu. Spokojení jsme byli všichni. A hlavně jsem si užila den s kamarádkou a její dcerou, na které mám v poslední době hrozně málo času. O to víc jsem byla vděčná za den strávený s nimi. Holky, díky za prima den!

Obrázky Karla Franty se mi líbily víc, než jsem čekala. Autora jsem znala, ale tak nějak jsem se bála, že mi bude výstava připadat moc dětinská, že si ji bez dětí neužiju. Užila. A moc.

A vděčná jsem také za tipy na knihy, které si určitě nenecháme ujít. Ilustroval je všechny právě Karel Franta. Například Bráška je taky ježek (Jiří Kahoun), Strašpytýlek (František Nepil) a neodolatelná říkadla nejen o zvířátkách s názvem Říkanky pro dva copánky (Zuzana Nováková). Z poslední jmenované knihy byla na výstavě kromě kreseb Karla Franty také některá říkadla a okamžitě si mě získala. Jestli se mi podaří knihu půjčit v naší knihovně, určitě se podělím o říkanku, která mě vyloženě dostala, dojala a mám ji doteď v hlavě.

Výstava končí 25. ledna, tak kdo to stíháte, určitě běžte ;-)


 Špilberk je v těchto tmavých dnech a nevlídném počasí skoro až pohádkově tajemný :-)


A jako bonus mají ještě vánoční stromek ;-)



čtvrtek 15. ledna 2015

Letadlo

Tohle letadlo vyráběl M1 sám. Teda bylo to celé tak...
Přijel na návštěvu děda. Dovezl jim bombonky Tutti Frutti. V krabičce. Pamatuji si je i já ze svého dětství. Kluci je samozřejmě snědli na posezení a zůstala krabička. Když děda odjel, M1 si sedl a krabičku stříhal a stříhal. Pak odněkud vytáhl špejli, která mu zůstala od lízátka. A najednou přišel a maminko, prosím tě, tu máš izolepu, tady papír z té krabičky a tady mi to takto přilep na tu špejli, mně to nejde. Tak jsem lepila a čekala co z toho bude. A nestíhala se divit. Měl to promyšelené, parádně. Až jsem zjistila co to vymyslel, nestíhala jsem se divit. Má 4,5 roku a nečekala bych takové myšlení. Dodatečně dostalo letadýlko ještě nátěr (fixový) a dodnes slouží. A musím říct, že na to jak je letadýlko malé a křehké, se až divím, že ještě vůbec existuje. No jo, když člověk ví, kolik to dalo práce, váží si toho o hodně víc...


Mám jen tuto mizernou fotku, ale to nevadí, poznat to snad jde :-)

Brumda

M2 hrozně dlouho nevěděl, co si přát od Ježíška. Pak jsem uklízela staré časopisy a také časopis Ona ví. Vykoukl na něj háčkovaný medvídek, kterého jsem dělala v létě pro M1. A měl jasno, chci Brumdu! Samozřejmě nejspíš jen proto, že bráška ho má a on ne. Ale to nebylo důležité, hlavní bylo, že to jediné si přál a nic jiného. Mně se ale ten první moc nepovedl a tak jsem neměla moc chuť se do toho pouštět. Navíc jsem před porodem dokončovala tu velkou deku a pak chystala jiné věci a nebyl na to čas. Jenže po návratu z porodnice mi to přišlo líto, hecla jsem se
a po večerech, ve chvilkách kdy V usl, začala háčkovat Brumdu. A stihla jsem ho :-) Tělo se povedlo rozhodně víc než minule. Jen ty ksichtíky mi tak strašně nejdou. Ještěže ty děti to tak neřeší a radost pod stromečkem byla veliká :-)


Až dodatečně jsem koukala, že se barevně docela hodí k háčkované dece, kterou dostal k Vánocům loni a kterou jsem nedělala vůbec tajně, protože si to ještě ani trochu neuvědomoval. Tehdy mi trvala snad měsíc. Druhá vlnkovaná pro synovce už pak jen týden.