Žádný strach, zajíčku

Tak tato knížka si mě okamžitě dostala. Ilustracema, textem, příběhem. O síle kamarádství, o strachu a s krásnýma ilustracema k tomu. Četla jsem si ji i sama, je opravdu moc krásná a dosud jsem o ní nikdy neslyšela. Podělím se s vámi :-) A omlouvám se za fotky, ale já nevydržím čekat, až bude lepší světlo ;-)

Říkanky pro dva copánky

Už jsem tu o nich psala, když jsem byla na výstavě Karla Franty. Jeho ilustrace byly doprovázeny také ukázkami z knih, které ilustroval.
A tam mi v hlavě zůstala básnička, kvůli které jsem knihu sháněla. A konečně sehnala :-) Je jich tám nádherných víc a třeba se tu postupně pár objeví.

Ale slibovala jsem, že se podělím o tu nejrkásnější, tak tady je a užijte si to.

Kdyby kočičky v noci spaly

Kdyby kočičky v noci spaly

a nechodily po střechách,

kdopak by hlídal malé hvězdy,

aby neměly potmě strach?

Kdo jen by hlídal malé hvězdy

vyhnané z očí, které spí,

zatímco děti odcházejí

do jiných, hezčích království?

Kdyby noc byla celá pustá,

kdyby kočičky nebyly,

kdoví zda by se malé hvězdy

do očí ráno vrátily?

Co právě čteme 2

Vůbec blog nestíhám. Měli jsme tu na prádzninách neteř, první prádzninová návštěva v životě mých dětí a pro mě 4 děti na starost. Náročné to bylo, ale myslím, že si to všichni užili (i přes nepřízeň počasí, což mě moc mrzí). A teď šup do poklidného tempa jen se třema.
A zpět ke čtení.
Čtu teď nějaké odborné věci, protože se chystám na velký krok ve svém životě směrem jinam, ale zatím nebudu prozrazovat víc.
A kromě toho jsem četla...

Únos od Kellermana
Četlo se to dobře, kniha zajímavá a čtivá. Ale nemůžu si pomoct, až trochu moc z kategorie "americká blbárna". Prostě ten konce je jak z klasických amerických filmů, kde hrdiné objeví šokující nechutné věci, propojí nepropojitelné a vše najednou dostane jiný směr. Jako jo, přečtěte si ji, pokud nechcete moc přemýšlet nad dějem, není špatná.

Kmotr
Myslím netřeba více představovat. Geniální dílo, které se právem stalo legendou. Ani jsem nečekala, že se mi zalíbí tak moc. Ani nevím proč, četlo se mi to trochu hůř, pomaleji, ale možná to bylo jen načasováním. Ale vzpomínat na tuto knihu budu ještě hodně moc dlouho.

Žítkovské bohyně
Tak ty čtu právě teď. Čtou se skoro samy a je to vynikající čtivo. Jen škoda, že na to teď nemám moc času a čtu to trochu trhaně.

Martínkova čítanka
Vždy, když mi někdo říkal, jak na Martínkovu čítanku vzpomíná ještě v dospělosti, nechápala jsem. Protože jsem ji nikdy nečetla. Už chápu. Krásná, milá a jedinečná. Navíc já jako dospělý předčítač vidím, jak se geniální dotýká i spousty výchovných problémů a osvětluje malému posluchači co je a není správné a proč. Opravdu moc povedené dílo, které jistě přežije ještě hodně generací.

Prázdniny u babičky
Tenhle skvost jsem našla za 29Kč v sekáči. Chvíli jsem přemýšlela, jestli koupit nebo ne. Ale ilustrace Zmatlíkové mě přesvědčily a já si knihu odnesla domu. Čteme ji jedním dechem, je nádherná! Jen nás trochu zarazila první kapitola, kde Pelleho mámu porazí auto a je v nemocnici, on za ní utíká a bojí se, že umře. No jo, ale to vadí spíš nám, protože Jednička trpí na noční běsy a toto rozhodně není téma, po kterém spal klidně. Jinak jsem nadšená a těším se na každou další kapitolu.

A k tomu hodně prohlížíme knihu Proč obrazy nepotřebují názvy . Už jsem tu o ní trochu mluvila, Jednička ji dostal k narozeninám. Ale překvapilo mě, že pětiletého kluka opravdu zaujala a chodí si v ní listovat sám a je zklamaný pokaždé kdy řeknu, že teď zrovna číst nemůžu. Kniha je zábavná i naučná, možná spíš zábavně naučná. No víc nechám mluvit obrázky. Jen doufám, že to není nějaké nedovolené kopírování a šíření nebo tak něco, kdyžtak mě někdo zaražte a já to raději dám pryč.

Týden v rodinném kruhu

Tento týden nestíhám tvořit, vařit, uklízet. Máme týden doma s tátou, který má dovolenou. Chtěli jsme jezdit hlavně na výlety, ale počasí nám plány nějak překazilo. Nevadí, i tak si to užíváme.
Krásného jarního počasí jsme si užili v úterý, to jsme byli na krásném výletě. O tom více v dalším příspěvku.
Takže co u nás nového?

Mužem koupená biobazalka. Zdobí nám kuchyň. (Myslím tím, že za chvíli se mi na tu kuchyňskou linku už nic nevleze).

Ještě pořád krásně kvetoucí růžička ze sobotního vítání občánků. Trojka byl oficiálně přijat mezi občany naší obce, Jednička i Dvojka se chovali jako hrdí velcí bráškové. A růžička, kterou jsem byla při té příležitostí zástupci obce obdarována, stále krásně kvete a těší mě.

Naložili jsme si zase pickles. Tentokrát zelí, mrkev cibule. Už se těším, až bude k jídlu, mám ho moc ráda. Na chleba, do housky, k jídlu nebo i jen tak. Mňam.

A pořád zkoumám ze kterého konce začít s výrobou domácí kosmetiky. Špatně se mi shání přírodní kosmetika, musím se všema dětma do obchodu, což je tedy občas dílo. Kosmetiku  nepřírodní nesneseme, hlavně já ne. Před Vánocema jsem na to nějak pozapomněla, koupila si sprchový gel Nivea a dalších 14 dní jsem škrábala pupínky po celém těle. Nedávno jsem pro změnu používala tekuté mýdlo na ruce a celé ropraskaly do krve, nadělaly strupy a no...nic moc. Takže zkoukám jak začít vyrábět doma to své vlastní.

A že neuhodnete, co se chystám udělat jako první :-) (Neboť prací gel Ulrych se trochu prodraží a navíc pro něj taky musím do toho Brna.)

Jednička už delší dobu chodí a prosí, ať ho naučím číst. Nechtěla jsem, mám strach, že se pak bude ve škole nudit. Navíc do té jde až za další rok, teď mu bude v červnu pět. Ale tak o to prosil, tak se pořád snaží nějaké písmenko poznat, že jsem tedy couvla a začla ho to učit. Doma máme ještě po mně Ferdův slabikář. Líbí se mu, učí se básničky k písmenkům a nejedna návštěva odcházela s hlavou plnou berušky co běžela v brekotu a byla bosa bez botů.
Chtělo to ale nějaký jiný, chtěla jsem klasický slabikář, kde jsou ta obyčejná slova, obrázky atd. Narazila jsem jen na Český slabikář, který se mi zase tak moc nelíbil. Jenže než lítat po dalších obchodech, koupila jsem ho. Jsou v něm i cvičení na spojování obrázku s písmenky atd. Takže jako jo, jde to. Pak ale přišel objev této dokonalé knihy. No a nelituju, fakt ne. Líbí se mi, jak je kniha dělaná, jak je uspořádaná, jak je ilustrovaná. Všechno na ní je fajn. Navíc počítá s tím, že se dítě musí učit i výslovnost a mile poradí jak na to. Nám tohle teda s Jedičkou problém nedělalo, přišli jsme vždycky na radu kam dát jazyk, jak dát zuby atd. Ale proč to vymýšlet, když v knize už je to napsáno. A myslím, že spolu s Brouskem pro tvůj jazýček tuto knihu využije i Dvojka při výuce výslovnosti. Ten se teď naučil "š" a má z toho hroznou radost. Ale asi ne tak velkou, jako jednička, který jde po venku a volá: "Mami, podívej, tamhle je písmenko A a tamhle je písmenko M." atd.

Mám z nich radost. Jak je těší učit se nové věci, jak jim to jde, jak je samotné každý úspěch motivuje naučit se ještě víc.

Co právě čteme

Rozhodla jsem se, že si budu udržovat takovou pravidelnou rubriku o všem co právě čteme.
Je toho poslední dobou dost a nerada bych časem zapomněla.

S klukama jsme teď dočetli Deník kocourka Modroočky a hned po něm Pohádky skřítků Medovníčka a barvínka. Oboje bylo moc pěkné. Ale nedoporučuju číst hned po sobě. Kocourek Modroočko je tak krásný a jedinečný, že po něm se všechno zdá být tak trochu nijaké a to si zrovna Medovníček určitě nezasloužil. Líbí se mi hlavně jeho poučení v každé kapitole, má tam informace, které se takto děti nenásilnou formou dozví. Třeba že včelky si zalepují úl propolisem, že když lidé pohladí srnečka, jeho maminka cítí pach člověka a odvrhne ho atd. Má taky krásné ilustrace. Docela rádi si půjčíme i další příběhy Medovníčka. Ale tentokrát se budu snažit nečíst před tím něco jedinečného, co nejde trumfnout.

Teď máme rozečteno Míšovo tajemství. Čte se mi dobře, protože je dělaný pro čtenáře začátečníky. Nic složitého a fakt obří písmena. Klukům se zatím líbí. Hlavně proto, že ho dostal Dvojka od Ježíška a stejně jako Jednička dostal knihu pojmenovanou dle sebe. A to ho baví nejvíc. Celou dobu čteme vlastně o něm. Na můj vkus je text až moc jednoduchý, ale nevadí, o mě tu až tak moc nejde.

A teď něco pro sebe.Já jsem si řekla, že je na čase vyzkoušet konečně i někoho jiného, než jen svého milovaného Waltariho. Tak jsem si v knihovně půjčila Šváby od Jo Nesbo. Negativní hrdina nehrdina Harry Hole, tak trochu sympaťák a tak trochu pavouk mě docela překvapil. Nečekala jsem od toho nic, detektivky jsem nikdy nečetla a tak mě to možná ani moc nelákalo. Ale dobře jsem udělala,  že jsem to četla. Za dva dny nebylo co číst, psané je to fakt dobře a atmosféra vedrem zalitého Bangkoku fakt stála za to. Ani to rozuzlení nebylo zrovna moc čekané. Jen škoda, že ti seveřani mají tak rychle hotový konec. Moc se s tím nepářou a na pár stranách vyřeší vše. Ale to už k jejich stylu patří a jinak se mi moc líbí. A celou sérii HH si ráda přečtu a nejen to. Jo Nesbo je jeden z mých nových oblíbenců.

Další díly ale v knihovně už nemají. Tak jsem si nechala poradit něco dalšího. Zase trefa do černého.
Nejdříve opět detektivka a severská k tomu. Jejich stručný styl a krátké věty se fakt dobře čtou. Tentorkát Osvoboď nás od zlého. Docela to vystihl jeden člověk, který tuto detektivku obznačil místy za mazec. No jo, je to místy mazec. Obvzláště ten popis vražd. Napjatá jsem byla jak struna, jak to bude pokračovat dál. Přečteno taky snad za dva dny.

Nakonec ale úplná třešinka na dortu. James Rollins, po přečtení oblíbenec číslo jedna. Nikdy jsem od něj nic nečetla a Jidášův kmen byl o to větší překvapení. Dlouho jsem nečetla nic tak dobrého, co by mě vtáhlo natolik, že jsem nevnímala nic okolo, zapomněla jsem kde jsem a četla a četla. Místy mi to malinko připomnělo Šifru mistra leonarda, ale to jen asi jednou kapitolou, která takto byla tématicky stavěná. Ale jinak to bylo několik dějů po různých částech světa, sešly se až na konci kdy to fakt stálo za to. Celé to bylo o znovuobjevení smrtícího viru, který nevinné bakterie mění ve smrtící a to už od dob Marca Pola. Nebo už dřív? Kdo ví, přečtěte si to :-)

Teď mám půjdčenou další hromadu knih a tak se těším a opět poreferuji.

A samozřejmě nesmí chybět nějaká milá fotka nakonec. Nemám nic s knihou, ale tyhle včerejší mráčky taky stojí za to, ne.

Hurvínek

Při nedávné návštěvě jsme si přečetli kousek z této knihy.

Kniha byla postaršího data a tak samozřejmě nejde sehnat. A já se obávám, že Hurvínek, který jde sehnat dnes, nebude psaný tou krásnou formou češtiny, kterou byl psaný tento. Ale nemám moc nápadů, kde shánět. Jedině snad procházet antikvariáty.
Ale pokud ji někdo máte možnost číst, určitě doporučuji, nám se líbila moc.