pátek 26. září 2014

Zase mě překvapil

M1 mě překvapuje stále. Je to kluk, rarach, divočák. Ale taky taková moje holčička, citlivá a vnímavá k tomu. Asi se pro něj opravdu hodí ten blíženec :-)

Jeho milovaná sestřenice má narozeniny. Má 4 roky, stejně jako M1. Když jsem mluvila o tom, co jí ušiju k narozeninám, dělal, že neslyší. Najednou přišel a říká maminko, musíme koupit hrníček, abychom ho mohli dát B. k narozeninám. Takový jako máš ty po pradědečkovi, aby ho měla ráda a dobře se jí z něho pilo. Aby jí dělal radost. Byla jsem mírně v šoku, že čtyřleté dítě (a kluk k tomu) nad takovýma věcma přemýšlí.

Tak jsme se vydali do města nějaký hrníček koupit, jelikož ten po pradědečkovi jí, logicky, dávat nebudeme. Chtěla jsem mu nechat úplně volnou ruku, ale nejdříve vybral Krtečka, pak Mašinku, šel po věcech, které se líbí jemu. Tak jsem mu jen naznačila, že B. je holčička, že holčičkám se líbí jiné věci a ukázala ty řady, ve kterých jsou hrníčky pro holčičky. Měl hned jasno. Sovička a barevná k tomu...

Tady je, hrníček s láskou vybraný.


No a když už jsem tam byla a viděla hned vedle ten s pomněnkama, který jsem si tak přála (teda přála jsem si ten velký vařák a tento je jen na 300ml, ale i tak...), hned jsem si ho koupila.


No a z města jsme se vraceli spokojení oba, dnes všechny dary předáme. Snad se bude líbit šitá souprava i hrneček a B. bude spokojená jak bleška v kožíšku ;-)

čtvrtek 18. září 2014

První pokusy o kuklu

Na srazu, ze kterého jsem se vrátila bohatší nejen o zážitky, jsem koupila pro M1 dinosauří kuklu. Nikdy jsem klukům kukly moc nedávala, raději máme ty čepice, nevím proč. Ale když pak na podzim, případně v zimě (když není sníh), jezdí na kole, tak pod helmu nacpat čepici je tedy mistrovské dílo.
No a protože na místě byla v potřebné velikosti jen jedna kukla, rozhodla jsem se doma druhou zkusit udělat sama. Zdálo se mi to hodně jednoduché. Střih byl na stránkách Ottobre volně ke stažení (já se k němu dostala od jedné hodné duše, která mi ho poslala mailem, takže práce s hledáním nula). Jen teda asi soudruzi ve Švédsku udělali někde chybu, kukla prostě vyšla příšerně malá. M2 má obvod hlavy 48, ale výsledná kukla vel.48 bude spíš tak pro šestiměsíčního synovce. Tak mu dovezu dáreček, alespoň mu můžu dovézt taky něco, když sestřička bude dostávat k narozeninám spoustu věcí. Nebude se cítit ochuzený.
Lem jsem, pravda, trochu neodhadla, je hrozně uzoučký. Uvidíme, co to udělá na jeho hlavě, kdyžtak ho vypářu a dám širší.


To bylo včera. Dnes jsem v zápalu radosti z osatních povedených věcí udělala kuklu vel. 52, švové přídavky k tomu a je M2 akorát.


Tak mám radost, že se povedlo. Látku si vybíral sám. Měla být původně na sváteční triko pro M1 (tu látku si vybral sám), nakonec po dvou pokusech na kuklu zbylo jen na přední panel trika. Nevadí, i tak bude krásné, doplníme to jinýma barvama a tričko bude jak lusk. To ale zase příště.


Pro neteř

Vymýšlela jsem co neteři k narozeninám. Napadla mě nějaká pěkná tunika. Hledala jsem vhodný střih, nemohla najít nic dle mé představy.
Až jsem pak našla v Ottobre střih podobný, jen na můj vkus hrozně přečančaný. Tak jsem ho mírně "oholila" a udělala jen tak jak jsem chtěla. Taky jsem přidala náplety na rukávy místo klasického ukončení.

S výběrem látek jsem si dala záležet. Objednávám přes internet (převážně) a dopadlo to tak, že barva nápletu není úplně taková jak měla být. No nevadí, je to lepší než tam dát úplně jinou barvu.
Tady je výsledek.


K tomu se samozřejmě nabízí do sady taky legínky, aby byla ve školce velká fešanda. A tak jsem udělala i ty. Tady je nehodící se lem vidět docela dost, ale zase tak strašné to, myslím, není...


Koukala jsem pak na zbytky látek a přemýšlela, co s nimi budu doma dělat, když mám samé chlapáky a zkusila jestli náááhodou nevyjde ještě na zbytkové tričko. Vyšlo :-) A tak může fešanda k legínům střídat dle nálady (a ušpinění, ehm...) tričko i tuniku.






A ještě celá sada dohromady.





Snad se to bude té naší fešandě líbit.

(A jako vedlejší produkt jsem konečně překonala tu šílenou panickou hrůzu z řasení na tunice. No kdybych věděla, že to bude tak, ale TAK primitivní, už by nějaká tunika vznikla dávno. Takže Rozi, těš se, teď už tunikám pro Tebe nebrání opravdu nic - kromě toho času teda...)

úterý 9. září 2014

Fialové kalhoty

...pro kamarádčinu dceru. Ušité v neděli ráno, odpoledne předané. Kazilo se mi při práci vše co mohlo. Ale dopadlo to.
Měla jsem trochu problém udělat střih, protože dotyčná holčička je naprosto jiný typ než moje děti a tak nebylo na kom to poměřovat a upravovat. Ve výsledku jí to nakonec sedělo docela dobře. Jen příště musím udělat vyšší pas a nohavice naopak kratší. Prý to už nemusím upravovat, není to třeba, ale pořád na to myslím,  že jsem to měla ještě trochu předělat. Taky to tak máte? Že předáte věc a pořád přemýšlíte, zda poděkování nebylo spíš ze slušnosti a ve skutečnosti bude věc ležet, protože nesedí?
Snad to nebude tento případ :-)

No a kalhoty vyšly materiálově asi na 30Kč, protože ten krásný fialový manžestr (který nejde vůbec reálně nafotit) jsem koupila v sekáči. Byla to taková delší nudle, takže ze zbytečku už asi nic moc nebude, ale na kalhoty vyšlo a to je hlavní. Taky jsem si trochu užila fialové místo modré, zelené, černé...prostě aspoň jinde se musím realizovat s těma holčičíma barvama :-)

Střih je stejný jako u kalhot pro M1, jen bez vyztužení na kolenou.


Stejné jsou i kapsy, které tady šly lépe vyfotit než u černé barvy kalhot pro M1.


Ještě máme domluvené nějaké tuniky. Ale nějak se k nim nemůžu dostat, asi hlavně ze strachu kvůli řasení :-( Já ho ale překonám, musím. Neteř má za 14 dní narozeniny a už teď přemýšlím co přesně a kdy vyrobit a když už vyloženě musím, tak se do toho pustím strach nestrach. Tak držte palec ať to dopadne.

sobota 6. září 2014

Proměna staré tuniky

Měla a chtěla jsem dnes dělat kalhoty pro kamarádčinu dceru. Nějak jsem se ale cítila bez nálady, bez nápadu, bez chuti. Přemýšlela jsem nad věcma, které mám doma a nenosím je. Přemýšlela jsem a přemýšlela...

V sekáči jsem si asi před půl rokem koupila takovou tuniku na ramínka.

 
Líbil se mi hlavně vzor.


Jenže když jsem si ji několikrát zkusila obléct, tak při chození se výstřih dostával trochu hodně kam neměl a obnažoval více než snesu. Což jsem při rychlém zkoušení na místě nezjistila, to až při snaze tuniku nosit.
Protože se mi ale opravdu líbil ten vzor, pořád jsem přemýšlela co s ní provést. A tak přišla řada zase na jednu odpolední recyklaci. Zabere mi to vždy hromadu času, není to nikdy dokonalá práce, protože jsem opravdu amatér začátečník. Ale i tak jsem s výsledkem docela spokojená.

Začala jsem mít ráda vrstvení oblečení. Sukně nemůžu moc nosit kvůli silným nohám, přesto se mi ale velmi líbí je na sobě mít. A tak jsem začala nosit legíny a na tom sukni. Nemusím se pak až tak trápit délkou sukně, nemám strach, že bude vidět víc než má být. A tak jsem si k hnědým legínům udělala novou sukni.


Je obyčejná, rovná, nahoře do gumy. Samozřejmě volná tak, aby v pase netáhla na momentální větší břuško.
Vznikla jen ustřižením pod  původním stahováním na tunice. Pořád jsem si ale prohlížela ramínka na té zbývající části. Líbilo se mi jak jsou řešené, nechtělo se mi je vyhodit. Tak jsem si je tak různě skládala, dělala blbiny pro zábavu. A vznikl nápad.
Vzala jsem obyčejné černé triko z Lidlu.


A udělala jsem s ním hrozně bláznivou věc :-D Proměnila jsem ho po svém... (dosti infantilním způsobem). Černých triček mám hodně, každý jich má hodně. Ale kdo má triko se zajícem :-)?



 No a celé dohromady to hodlám nosit takto.


A takto to vypadá na té břuchaté modelce :-) Neboli modelka ala "Kinder vajíčko".


Teď ještě abych v tomto modelu při spatření lidí nevzala do zaječích...

Gurmánské okénko - hamburgery


Ve čtvrtek jsme byli ve městě. M1 našel svou milovanou kabelečku na hračky od Nicenky, dal si do ní všechno co má ze všeho nejraději. Pastelkovníky (svůj i bráchův) - taktéž od Nicenky, autíčko, omalovánky a HLAVNĚ své nejmilovanější medvídky. Má je od půl roku, našel si je sám, postupně, oba stejné. Nejde bez nich do školky, nejde bez nich spát, u oběda je má vedle sebe na stole. No a tak si kabelečku hrdě nesl, až v cukrárně (což jsme nevěděli) kabelečku odložil, vzal zmrzlinu a šel. Doma jsme to zjistili a dětské neštěstí a velké drama bylo na světě. Plakali jsme všichni. Představa co vše v kabelce bylo, jak moc měl všechny z těch věcí rád, fakt, že už je nikdy neuvidí...to vše dohromady způsobilo úplné slzavé údolí.
Zahájili jsme detektivní činnost. Táta jako hlavní Sherlock Holmes vyrazil časně ráno obhlídnout celé náměstí, volal na místa kde jsme byli, čekal na zahájení otvírací doby. Až okolo 11 dopoledne jsme se dozvěděli úžasnou zprávu, že kabelka byla nalezena a uschována v cukrárně. Umíte si představit to štěstí a radost malého dítěte, když se všechny jeho věci našly. Jsme vděční milé obsluze a děkujeme!!!

Byli jsme nadšení, spokojení, venku se udělalo krásně a tak jsme se rozhodli to celé "oslavit" společným grilováním. Nechtělo se nám dělat nic obvyklého a zároveň se to muselo vlézt na náš maličký elektrický gril. Tak jsem navrhla domácí hamburgery.


Udělala jsem bulky (klasické rohlíkové těsto) a k tomu vepřenky, které byly nedávno v Apetitu jako recept Zdeňka Pohlreicha. K tomu cibule, hořčice, rajčatový salát a chutná večeře byla na světě. Přitom z libového masa a domácích rajčat. Snad jen ta bulka mohla být celozrnná, ale tu u nás jím akorát já, zbytek raději tu bílou. Tak snad příště.
 



středa 3. září 2014

Vysprávky

Teď nebyl moc čas tvořit něco super úžasného, na řadu přišly vysprávky.
Znáte to...hromada věcí na stole, které čekají na zkrácení, zašití, dodělání atd. Nic vhodného k chlubení, i když radost mi tento odškrtnutý rest udělal tedy. Tedy jeho části...

Chystám se teď nějak vylepšit dvoje kalhoty.
Dostali jsme je z x-té ruky, je to na nich znát a přijde mi škoda je vyhodit, když mají takový potenciál :-)

První jsou pro M1. Šikovné kapsáče...z dálky...


 Z blízka je pohled trochu horší. Pod kapsou vydřená barva, vetchá látka, zašívaná díra.


 Nohavice jsou děravé, otrhané a ještě flekaté.


Něco je třeba s nimi vymyslet, že ano :-)

Druhé jsou rifle pro M2. Nosil je už M1 a co bylo načato, dokončil zcela.
Už z dálky je zřejmé prodření na kolenou.


 Z blízka samozřejmě ještě víc.


 No a detail nohavic hovoří sám za sebe. Otrhané, nad spodním lemem prodrané.

Jste zvědaví co s nima provedu? Já zatím taky :-D