Pupajz

No a teď nějakou dobu asi budou tvořící příspěvky chybět, protože mě čekají jiné starosti, které se dostaví každým dnem.

(Není na takovýto pupajz potřeba nějaké zvláštní povolení??? :-) )

Tak dodávám edit v lednu. Pupajz měl 4,5kg a narodil se až v prosinci. Už se nedivím, že to bylo tak na zvláštní povolení. Ale už teď mi ten velký pupík chybí. Ten tvar, to kopkání uvnitř, to povídání si a představy jak asi bude vypadat ten malý človíček uvnitř. Máte to taky tak? Mám pocit, že nejvíc mi pupík chybí v tu chvíli, kdy o něj přijdu. Pak to slábne a slábne až si na to docela zvyknu. Jasně, mám v náručí jeho obsah, ale i tak mi prostě chybí. Už si nepřipadám tak krásná, výjimečná, už jsem sama za sebe bez pupíku, bez toho snění co a jak a i když si užívám mít jeho obsah v náručí, chybí mi to.