Ten nejlepší dárek

Jedničku navštívili o víkendu poslední gratulanti. Dostal geniální pomůcku na procvičení písmenek a čísel, jen už to začíná...Mamí, ja nemůžu, já dělám něco na noťasovi...No jen dětský a edukační, ale i tak :-)
K tomu ale dostal další dárek. Ten nejlepší na světě, který mě by nikdy nenapadl, ale fakt stojí za to. Motýlí zahrádka. Je to opravdu skvělý dárek pro malého, zvídavého kluka. Dostal síťku na motýlky, k tomu tyčinku na nektar. A poštou pak přišly housenky. Dvojka měl hroznou radost, že přišly z Anglie, protože jak říká, mám tě rád až do Anglie, Anglie je příliš daleko. A teď z této jeho příliš daleké země přišly housenky.
Nic jiného neděláme, než že ráno, dopoledne, večer, sledujeme housenky jak tloustnou, přestávají se hýbat a hrozně se těšíme na tu chvíli kdy se zakuklí.
Pak je i s horním papírkem přendáme do síťky a budeme čekat na vylíhnutí.
Je to úžasný proces, děti se tím hodně naučí, baví je to sledovat a i zjistí, jak jsou tato malá zvířátka křehká, jak je potřeba o ně pečovat. A bavím se tím i já :-)
Hrozně se těším na tu chvíli, až uvidíme kuklu tmavnout a rýsovat se křídla, pak trvá jen pár minut než se objeví motýlek. Třeba to zachytíme, kéž by. Snad to ti naši fešáci zvládnou a neumře u toho ani jeden. No a až je pustíme do přírody, budeme je chodit hledat, prý se rádi vrací.
Takové dárky miluju. Hodně dají, mnoho naučí a travají déle než ten jeden okamžik.

Takže teto, ještě jednou děkujeme. (A frajer se díky svému noťasovi naučí zbylá písmenka a o motýlcích si  bude moct i číst - aneb jak spojit nespojitelné.)