neděle 31. května 2015

Co dělám pro své zdraví

Je toho už hodně, co dělám pro své tělo a zdraví. Naprostá změna jídelníčku někdy před devíti lety byla to nejlepší, co jsem mohla udělat. Zdravá strava je základ. Od té doby jsem mnohem méně nemocná a cítím se lépe. Jen s tou váhou ne a ne něco udělat. Lépe řečeno, po té úpravě stravy a díky velkému úsilí ve cvičení jsem zhubla 30 kilo. Jenže pak přišly děti a vše zase skočilo zpět na původní váhu. A to strava nestrava. Nejdříve jsem z toho byla hrozně moc nešťastná. Právě jsem začínala nabývat trochu sebevědomí (= nebylo pod nulou, ale okolo nuly a ve společnosti jsem se občas i zvedla od stolu, pod který jsem schovávala své mohutné tělo), začla jsem se cítit lépe, spokojená více sama se sebou. Celou tu dobu se snažím s tím něco dělat. Koupila jsem si běžecký pás (kterému mimochodem právě shořel motor, ještěže ta záruka končí až za 4 dny :-) ), před ním jsem rok makala na orbitreku. Taky jsem cvičila dle Jillian Michaels. Nejdříve 30day shred, pak 30 day ripped, následně týden na břicho a pokračovala bych dál, jenže muž začal bourat, dělat úpravy na domě a já měla roční a tříleté dítě stále vedle sebe a pak otěhotněla s Trojkou. Takže zase nic. Říkala jsem si, že už to vzávám, že si tu nálepku "Tlusťoška" prostě už nechám. A měla jsem pochyby, proč to celé vlastně dělám, nač ta snaha.
Přišla vyšetření před porodem Trojky, hrozil císař (první porod tak skončil a dle toho už ta hrozba vždy je) a já viděla své lékařské výsledy. Vše naprosto v pořádku, možná více než to. Vzhledem k mé váze je skoro zázrak, že nemám ani zvýšený cholesterol, ani jiné nálezy. Hned v porodnici mi po císaři, který nakonec opravdu nastal jako nevyhnutelná záchrana těsně před prasknutím jizvy, říkali, že jsem hrozně riziková, že se mi vše bude špatně hojit, že u mě víc hrozí tromby atd. Nenastalo nic z toho, já se léčila parádně (a to přes velmi nízký obsah železa, 6 transfuzí a další věci okolo toho). No a to je to, co jsem potřebovala. Co mi ukázalo, že to celé za to fakt stojí. Ne kvůli váze, ale kvůli sobě, kvůli tomu pocitu, že mé tělo funguje jak má, že mu neškodím. Že i tělo té tlusté ženské může fungovat jako dobře namazaný stroj.
A tak jsem dostala novou energii pro tuto cestu, kterou jsem se vydala. A postoupila do další fáze. Nakoupila jsem si zelený ječmen a chlorelu, abych své tělo mohla správně detoxikovat a dozásobit vším co je potřeba. Koupila jsem odšťavňovač a každé ráno kromě ječmene začínám také sklenicí šťávy z řepy či mrkve, protože řepa nejvíc obnovuje buňky a je velmi prospěšná. A hlavně (a to především a není to snadné), jsem už ÚPLNĚ odstranila ze svého života bílou mouku a cukr. A to bíly i třtinový. Momentálě jsem ve fázi, kdy se vyhýbám i medu, sladícím sirupům jako je agávový, datlový atd. Už v lednu jsem najela na pití čisté vody a výluhů z bylin. A pečivo momentálně vynechávám úplně, i to celozrnné (ono totiž upečte si celozrnný žitný chleba, ze kterého si dáte jeden krajíc a pak tři dny nic a nikdo než já to u nás nejí). A sacharidy obecně se snažím dát si jen v první půlce dne a v malém množství. Na straně druhé jsem začala brát farmářské bedýnky s velkým množstvím zeleniny a celá rodina si už zvykla, že na večeři jsou saláty se sýrem, vejcem, šunkou (dle toho co zrovna chceme).
No a tak bojuju dál. Cítím, že mému tělu to svědčí. Cítím, že je to správně, že to tak má být. Nevím proč, ale cítím to tak. A mám pocit, že svému tělu začínám více rozumnět. Co mu dělá dobře a co ne. Mnohem více taky teď cítím chutě jídel (i ty slané, což mě překvapilo).
No a když jsem pak po 14ti dnech této změny šla na váhu, bylo na ní o 3.5kg méně. Že by to tělu svědčilo více než si myslím? Uvidím. Nechám se překvapit. Když se zaměřím na váhu, budu mít tendence své tělo obejít a odpírat mu víc než je zdravé, naopak se dřít víc než bych měla. A to nechci. Chci svému tělu věřit, naučit se mít ho ráda jaké je a jeho vylepšení po estetické stránce brát pouze jako bonus navíc.
Dbám io to, co je kolem mého těla, nejen v něm. Snažíme se pěstovat permakulturně, domácnost uklízíme ekologicky, energie šetříme.

A proč to celé píšu? Asi proto, že chci dát najevo, že i ty "Tlusťošky" nejsou jen nezřízení pojídači všeho nezdravého. Že odsoudit je hrozně snadné, dát nálepku ještě snazší. Ale snažit se vidět co je za tím, porozumět a dát šanci je trochu horší. A že o tom odsuzování poslední dobou vím dost. U lékařky v době těhotenství, kdy mi poznámky a chování ze strany zdravotní sestry připadaly skoro jako šikana, v porodnici, kde jsem byla zařazena okamžitě na ta nejhorší místa společnosti kvůli své váze a co mám v hlavě bylo fakt vedlejší, od lidí na bazéně, kam kluci moc rádi chodí a kde opravdu nikdo nevidí, jak moc se tam v plavkách stydím, jak moc se musím přemáhat tam jít, ale jak moc miluju své děti, že to pro ně udělám. A taky to píšu sama pro sebe. Abych si to mohla přečíst a říct si no vidíš, děláš toho hodně, pro své tělo děláš mnohem víc, než spousta těch hubených, kteří odsuzují a kterým byla váha dána geneticky a nemuseli pro to ani hnout prstem.
A třeba si to jednou přečte někdo s podobným problémem jako já, někdo, pro koho je jeho vlastní váha prokletím a nebude se v tom cítit tak sám. Ono se totiž o této druhé straně mince vůbec nemluví.

A tak přeji vám všem, ať jste se sebou spokojení, šťastní, posloucháte své tělo, ono samo napoví co chce. A nekoukejte na okolí, co si myslím o vaších zvycích, o vašem jídelníčku, o vašem těle. Ono je to celé totiž jenom vaše věc a zpovídat se musíte jen svému vlastnímu tělu...






5 komentářů:

  1. Tak to je teda, smekám klobouk. A ještě větší za tu vytrvalost - jestli jsem to pochopila na téhle "dietě" jsi sama a zbytek rodiny se stravuje "normálně/běžně" tedy vaříš v podstatě dvojmo.
    A mám námět na příští článek. Co vlastně jíš? Když totiž poctivě seberu mouku a cukr z toho co jím já. Tak mi toho teda zrovna moc nezůstane. Což v překladu znamená, že mě napadá jen pár jídel, a točit je stále dokola.... Nechci recepty jen ispiraci - tvoje cíle jsou na mě příliš vysoké...takže bych třeba pochytila pár dobrých rad a zaměnila část za lepší/rozumější stravování.... protože takhle radikálně si to tedy představit nedovedu.
    No a teda když už tě úkoluju nápady na článek - co se rozepsat o chlorele a ječmeni - sice jsem to už zaslechla ale zatím jsem to pořád brala jako novou módu. Třeba to tak není....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem neodstranila mouku, jen tu bílou ;-), takže toho zůstává strašná spousta. A bez cukru se to dá naprosto v pohodě. Ale jo, můžu udělat takový speicál na přání, co jím, jak žít bez cukru a bílé mouky a proč :-) Chlorela a ječmen. No neříkám, že o tom někdy něco nenapíšu. Jen jsem zatím sama v testovací fázi a nemám ještě sama ucelený názor. Začla jsem je brát kvůli problémům, které jsou pryč, nicméně účinky cítím i tak. No, uvidím, nechám projít hlavou. Rozhodně je mi protivé, jak jsou teď "módní" a vše se kolem nich motá. Mám k takovým věcem předem odpor. Nicméně zcela vyhovovali mým momentálním potřebám a tak jsem je zkusila. Na závěry je ale ještě brzo, na to je beru moc krátce.

      Vymazat
  2. super už se těším D.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za krásný článek, muselo stát hodně sil ho napsat.
    S váhou mám věčný boj už 20 let, ale nevzdává to a bojuju dál.
    Pěkný den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahomíro, děkuji Vám za komentář. Chystám ještě něco na téma co tedy jím a co dalšího se ještě dá dělat. Zatím se nevzdávám a váha hlásí 8 kilo dole. Ale máte pravdu, sil mě tyto řádky stály hodně. Ale o tom to je, že ano, překonávat sama sebe, "rýpnout" i do těžkých témat a posunout se tím o kus dál.

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.