středa 1. dubna 2015

Hrátky přírody

Příroda nějak prostoupila mé nitro. Jsem na podobné změny uvnitř sebe zvyklá. Po porodu Dvojky jsem si uvědomila své ženství. Připisuju to tomu, že jako jediný se narodil přirozeně. Tělo v tu chvíli splnilo svůj hlavní úkol na tomto světě. Začla jsem se mnohem více zajímat a starat o svou ženskou stránku. Vyhledávám informace o tom, jak o své ženství pečovat, jak ho rozvíjet. Součástí této proměny byla do té doby nevídaná přítomnost sukně v mém šatníku. A nosím je teď pořád a moc ráda. Někde jsm slyšela, že díky tomu do ženy vstupuje země (myšleno tím žena v sukni s bosýma nohama).
Jestli díky tomu se mnou teď země "hovoří" nebo ne, to nevím. Ale vím, že je mi bližší než dosud, cítím se její součástí, místy se s ní cítím být skoro až propojená a nutí mě to obdivovat stromy, žasnout nad mraky, nechat se dojmout pohyby vodní hladiny.

V souladu s tím kromě vymýšlení a zkoušení ekologických úklidových prostředků a kosmetiky (o tom někdy příště) také čím dál více nakupuju jen základní potraviny, ze kterých si doma vše vyrábíme sami. Už mě totiž vůbec, ale vůbec nebaví sledovat co vše  jsou výrobci schopni vydávat za jídlo. Už jen to označení výrobci. Dřív to byli pěstitelé, chovatelé, teď jsou to výrobci. Nepotrvá dlouho a budou vyrábět chemické amarouny. Pro mě je rozhodně přirozenější koupit si mléko od krav u nás ve vesnici a jogurt si udělat sami. Proč kupovat chleba a sledovat složení, když máme svůj kvásek a ten nám zařídí chleba jak lusk. Nehledě na to, že mouka, mléko atd. jsou potraviny, které ještě stále nijak upravovány být nesmí. Jedině pak má člověk záruku, že jí jídlo a  ne chemickou sloučenino něčeho s kdo ví čím. To jsou ale mé úvahy, třeba to máte jinak. A třeba se k tomu jen pořebujete dopracovat vlastní cestou. Ať tak nebo tak, k přírodě by neměl být slepý nikdo z nás. Nejde jen o ten tzv. "ekoterorizmus". Jde o to neznečišťovat si přírodu kolem sebe (mně osobně fakt naštve, když jdu na krásný výlet a mezi stromy sleduju odpadky), chovat se hezky k sobě nazvájem (myšleno i k jiným živočišným druhům, chudáci slepice v klecích, co kvůli nám podstupují) a hlavně učit tomu taky své děti. K čemu jim v budoucnu bude, že ví kde má ovladač které tlačítko, když nebudou vědět jak se pěstují rostliny, jak se chová kravička a jak příjemná je ranní rosa na bosých nohou. Mé děti sice tlačítka od ovladače znají z půlky lépe než já, ale stejně tak jim není cizí být od rána do večera na zahradě, zalévat rostlinky, hrabat se v písku a sledovat lezoucí brouky, letící ptáky, obdivovat ondatry v našem potoce. Přeju si jen, aby na tohle nikdy  nezpomněli, aby je dnešní svět nepřeválcoval a nedal jim úplně jiné hodnoty.

No a konec mých úvah, tady jsou nějaké momentky z té naší přírody, alespoň pár záběrů toho co mě poslední dobou učarovalo.








3 komentáře:

  1. Jo tak sledovat složení mě taky nebaví. Jen jsem zatím nepřišla na to jak domácí výrobu kde čeho zkombinovat s osmihodinovou pracovní dobou. Asi mám smůlu. Po večerech radši s dětmi než mi odrostou :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Šárko, ty sukně se ke mně také dostaly, byť za trochu jiných okolností než u Tebe. Nicméně v současné době kolegové prohlašují, že mě vidět v kalhotách je státní svátek :-) A s tou výrobou potravin - tak to mám velmi podobně. A propracovávám se k tomu až poslední roky. Ale třeba marmeládu, kečup, šťávy apod. vůbec nekupuji. Na chleba se zatím chystám, přece jen jsem ho zatím nezvládla skloubit s prací... Tož tak - nějak jsem rozpovídala :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však rozpovídej, v pořádku, ráda slyším, když je někdo na stejné vlně a chápe svět podobně jako já :-)

      Vymazat

Děkuji za každý komentář, dělají mi radost a povzbuzují k dalším příspěvkům.