Mikina Danai

Rozhodla jsem se zkusit svou historicky první mikinu. Mikina Danai od Farbenmixu se mi zdála jako dobrá volba. No...na šití asi ano. Ale střih mě teda v reálu vůbec nenadchl. Otvor na hlavu je docela hodně veliký, celá mikina je děsně široká. A střih, který měl dle velikosti sedět menšímu, je v reálu na většího. Takže buď si budu muset střih opravdu hodně upravit nebo zkusím (a to asi spíš) nějakou mikinu z Ottobre, kde věci obvykle sedí lépe.

Navíc mi už hrozně stávkuje stroj, skoro se s ním nedá šít. A tak je jakékoliv šití na něm úplné utrpení. Musí do servisu a já zrovna potřebuju udělat ještě tolik věcí...

A odvéz se mi ho tam ani v nejbližší době nepodaří, protože kluci jsou nemocní a jen tak asi ven nepůjdou. Už jste někdy slyšeli o syndromu ústa-ruce-noha? Moc velká chuťovka. Mírnější podoba vypadá nějak takto...

A to ještě tyto největší boláky jsou nic oproti bolákům na jiných částech těla. A takto vypadá většina těla. U toho s mírnější podobou, který měl "jen" 39. Ten druhý, chuďatko malé, měl 40 a už teď, kdy se to teprve vysévá, je jasné, že na tom bude mnohem hůř.

To pak jde stroj stranou, samozřejmě.

Nejlepší recept na cuketu

Pro nás je tohle opravdu ten nejlepší recept jak zpracovat cuketu. Výsledná směs se hodí nejen na topinky, jak je v názvu uvedeno, ale také (a hlavně) do těstovin.
Takže když se v zimě stane, že člověk vůbec nic nestíhá, má hlad jako vlk a doma nikde nic, stačí vytáhnout tuhle dobrotu, uvařit špagety a vynikající jídlo je hotovo.
Naše rodina tento recept prostě miluje, cuket vlastně nic jiného ani neděláme (teda kromé polévky a zapékání s těstovinama).

Vylepšené kalhoty

Před časem jsem tu psala o tom, jak se chystám vyspravit staré kalhoty pro kluky- tady.
Ty pro M1 byly celkem snadné. Roztřepené okraje jsem objela na overlocku, zahla dovnitř (měl je delší). A na zašívané místo a prodřená místečka okolo jsem lípla jednu nášivku a bylo vyřešeno.

Na začátku vypadaly takto.
 

Teď jsou z toho kalhoty na normální nošení, ve kterých se do města stydět nemusí.

U M2 to bylo trochu složitější.
Spodní strana nohavic byla prodřená dole i nad lemem, prostě na odpis.

Na kolenách byly rifle prodřené, docela dost.

Pořád jsem přemýšlela jak to udělat co nejlépe, jakou na ně použít látku. Poradila jsem se s mámou, měla dobrý, leč pracný nápad :-) Ale pustila jsem se do toho. Kolem těch kolen jsem kalhoty rozpárala (a nadávala na dvojité šití), dala celý pruh nové látky. Spodek jsem obroubila stejnou látkou až nad prodřené části. Chtěla jsem využít také mámin nápad, použít na to modro-červené káro. Vypadalo by to fakt skvěle. Ale musela bych lítat po městě, utrácet další peníze, no nechtělo se mi do toho. A tak jsem dumala, hledala, až jsem našla látku, ze které na jaře vznikl první pokus kloboučku. Tak bude mít frajer vlastně hned celý komplet. A tu je výsledek.

Na něm to vypadá moc hezky. Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak šílené jsem kopyto, jak má spodní lem hned vyrobenou díru a jak se mi vůbec nelíbí to ušití z vnitřní strany atd.
Koukejte na to z dálky a já budu dělat jakože nic, jo ;-)

Rozdělaná deka

Ono to vypadá, jakože se dlouho nic neděje. Děje, jen jsem pracovala pořád na dece a na nic jiného mi nezbývají momentálně síly, tak bych spala, kdybych mohla.
Myslela jsem si, že je deka hotová, M1 po shlédnutí prohlásil, že chce větší. Dospěláckou. No to bych toho musela mít snad třikrát tolik. Tak jsem vymyslela takovou střední velikost, nicméně i na tu toho musím udělat ještě jednou tolik než mám. Nevadí.
Jen mám v plánu ještě hromadu věcí, sil málo a čas tlačí. Co nadělám, něco nestihnu, ono se to nezblázní.

S liškama

Tunika pro Rozárku. Slibovaná asi 3/4 roku. Ostuda a největší kostlivec, kterého mám. Koupila jsem tehdy pro ni látky 2 s tím, že jednu beru za sebe a dostane to k narozeninám...dubnovým...chjo :-)
Takový kostlivec už je v hlavě velmi nepříjemnou myšlenkou. A bylo na čase to změnit.
Jedna je nastříhaná a čeká na ušití, dostane ji nakonec k Vánocům a určitě se tu s ní pochlubím. Jedna předána dnes a tím největší kostlivec odškrtnut. Uffff, takový kámen se srdce už dlouho neletěl.

A teď pár detailů. Věděla jsem, že tunika musí být delší než ta pro neteř, trochu širší a delší rukávy. A celkově o číslo větší. Nějak mě ale překvapilo, že se mi kvůli tomu nevešly dva spodní díly nad sebe na látku a tím pádem na rukávy nevyšlo...na dlouhé teda. Tak improvizace, rukávy dvoubarevné, přece nebude v zimě chodit s holýma rukama.
Jinak vínová látka je téměř nenošené reklamní triko :-) Nač kupovat novou látku, když triko leží ladem. Vínový lem zase není úplně stejný odstín, ale nebije to tak do očí. A navíc jsem si ho vyptala jen na dvě tuniky od jedné známé a nedošlo mi, že rukávy na tunice taky mají být s lemem. No nevadí, udělala jsem je jen zahlé.

A tunika pasovala na chlup!!! Vše široké i dlouhé jak má, rukávy by snesly o 2 cm méně, ale i nezahnuté nepadají. Tak super. Teď ještě tu druhou a můžu se pustit na další věci, které potřebuju stihnout a mám na ně už jen 7 týdnů než se narodí ten malý kulíšek a starosti budou úplně jiné.

Vždyť zítra už nesu do práce papír s mateřskou, no je to možné?

Tak trochu zbytkové triko

Další triko pro M1. Tuhle látku s bagrama si vybral už někdy před půl rokem, hrozně z ní chtěl triko. Jenže já tyhle drahé designové látky kupuju vždy jen po půl metrech a doplňuju s jednobarevnýma z důvodu ceny. Ono je pak z toho více kusů ozdobených fešáckou látkou.
Bagry si ale vybral už M2 na kuklu, byly z toho dvě a tak zbylo jen na přední díl trika. Problémem byla doplňková látka. Hodí se k tomu tmavě modá, tu nemám, žlutá, tu nemám, šedá, tu mám jen tmavou a triko by bylo moc tmavé. No tak jsem zadní díl udělala šedý, přední díl bagry a co s rukávama? Našla jsem staré žluté triko, dva rukávy z něho vyjdou, jupí :-)
Pak ovšem náplety. Žlutý nemám, šedý nemám, tyrkysový nemám. Hodil by se aspoň trochu tmavě modrý? Hodil...Takže hodící se barvy jsou tam nakonec všechny. Je to trochu divočina, ale děti mají mít zajímavé a veselé oblečení a ne jenom módní kousky, no ne.

Taky střih jsem si upravila, do šířky má o 3 čísla menší než potřebuje, aby mu to nebylo široké, do délky klasická velikost. A sedí dobře. Hurá.

Malé radosti

Je potřeba dělat si malé radosti a učit to i děti už od mala. Bez nich by život fungovat nemohl.
Třeba večerní usměvavá krupice s datlovým sirupem.

:-)

Opičáci

U Mráze jsem vyrala klukům látku s opičkama. Je ale tenčí než oboulíc co mám k tomu na doplnění doma. Tak jsem se rozhodla, že hlavní díly budou oboulíc a rukávy s opičákama. A aby nebylo triko jen tak tmavé, jednoho opičáka jsem propašovala i na přední díl.
Jen je náš M1 trochu hubeňour a tak mu je triko dost široké. Pro další trika jsem poučena. Nosit se ale dá, to je hlavní.